Článek
Vybaví se vám, kdy jste naposledy absolvovala závod na kole?
Někdy před olympiádou v Riu, takže už je to pár let. Neberu to ale úplně jako závod, chci hlavně dojet. Přeci jen mě čeká 117 kilometrů, převýšení téměř čtyři tisíce metrů. Abych pravdu řekla, tak takovou vzdálenost jsem na biku nikdy nejela.
Straší vás obří převýšení, které přesahuje 3000 metrů?
Z Livigna mám nastoupáno během jediného dne asi 3700 metrů. Bylo to tak přibližně pět let zpátky. Drásal bude asi docela drsný. Na druhou stranu se hrozně moc těším. Seriál Kolo pro život sleduji, už několikrát jsem se chtěla závodů zúčastnit, ale bohužel se nám to vždy krylo s nějakým soustředěním. Teď vše konečně vyšlo, protože jsem zjistila, že se Drásal jede den před začátkem našeho soustředění na Slovensku, takže to mám po cestě. Konečně si Kolo pro život vyzkouším. Ale zároveň vím, že Drásal je jeden z nejtěžších závodů, trať má velmi těžký profil, takže jsem hodně zvědavá, jak to bude vypadat.
S jakou taktikou na Drásala nastoupíte?
Nesmím to úplně přepálit, přeci jen budu na trati tak šest, sedm hodin, což je úplně něco jiného, než jet etapák na silnici, který máte za tři hodiny za sebou, stačí vám na něj dva bidony, gel a tyčinka. Tohle bude o něčem jiném. I proto už jsem se dívala na profil trati, hned po startu je tam docela velký kopec, takže to od začátku bude těžké. Koukala jsem se i na občerstvovací stanice, kde přesně jsou, abych si rozvrhla, co si kde dám, ať pak neztrácím čas. Na startu bude i Jarda Kulhavý, ráda bych ho pozdravila, ale s jeho výkonností ho asi uvidím jen na tom startu. Pak možná ještě v cíli, pokud už teda nebude doma, až dojedu. (směje se)
Společně s vámi pojede Drásala i reprezentační kolegyně Nikola Zdráhalová a další členové rychlobruslařského týmu. Plánujete se na trati držet pohromadě?
Plán je takový, že bychom chtěli jet minimálně půlku spolu, pak se uvidí, kdo na tom jak bude. Pokud někdo tak dobře, že by ho ostatní brzdili, tak nemá cenu čekat. Kdo bude chtít, může odjet. Základ je ale nepřepísknout začátek. Na bruslích jede člověk maximálně sedm minut, tam není čas se nějak šetřit, jedete na úplný doraz. Ale tohle bude jiné. Musím nejdřív zjistit, co mi dělají nohy. Závod na horském kole jsem jela tak před deseti lety a chci z toho mít dobrý pocit. Nehodlám se půlkou protrápit. Chtěla bych se na Kolo pro život vrátit i v budoucnosti, tak si to nechci znepříjemnit. Proto hodlám nastavit rozumné tempo, abych věděla, že až přijedu do cíle, tak se budu moct smát. Nechci po dojezdu skučet, že mě všechno bolí.
Na jaře jste při běhání utrpěla zlomeninu nártní kosti. Zranění už vás nelimituje?
Musím to zaklepat, ale prakticky nevím, že noha byla zlomená. Můžu se rozběhnout, můžu skákat, můžu udělat v podstatě cokoliv a nijak mě to nelimituje. Pro kolo to platí úplně maximálně už od začátku: ještě když jsem měla nohu v sádře, tak jsem točila klikami v pantoflích pro dobrý pocit. Hned jak mi doktor sádru sundal, kolo byla první činnost, při které mě noha vůbec nelimitovala.
Martina Sáblíková a Nikola Zdráhalová před tréninkem na silničním kole.
Kolik jste toho letos zvládla natrénovat na kole?
Na horáku teď jezdím často. S trenérem Petrem Novákem jsme se bavili o tom, že když jsme se s Niky a ostatními rozhodli Drásala jet, že bychom toho na kole měli natrénovat víc. Nejde přijít na start z posilovny a kolečkových bruslí. Normálně máme kolo v tréninku tak třikrát týdně, teď každý den. Kombinujeme to s tréninkem, který budeme potřebovat v zimě na brusle. Denně teď trávím tak čtyři hodiny na kole, tak by Drásal snad neměl být problém. I když závod bude ještě delší.
