Koudelkův velký návrat? Zmizel i hrášek v hlavě. Teď ale hrozí kovbojka

Není to první nelehký comeback, kterým si Koudelka prošel. V říjnu roku 2013 zkolaboval na soustředění v Planici, vleklé zdravotní potíže nejasného původu ho připravily o půlku sezony. Přesto stihl ještě olympiádu v Soči. Jeho loňské trápení bylo jen výsledkové, ale neméně ubíjející. Nebýt manželky, která mu konec kariéry rozmluvila, mohl už se Koudelka označovat za bývalého skokana na lyžích…

„V takových situacích jsou důležití i lidé kolem vás. A na ty měl Roman vždycky štěstí, od rodiny po trenéry,“ vypráví David Jiroutek, jenž v létě převzal skokanskou reprezentaci. A záhy si naplánoval v jedné liberecké pizzerii sezení s Koudelkou.

„Řešili jsme, co bylo vloni a co může být letos. Jestli je vůbec chuť něco dělat. Protože jsou tréninky, které vám něco dají, když je děláte hlavou a v plné koncentraci, a pak takové, co vám nic nedají. Přitom můžou být postavené stejně,“ líčí Jiroutek, jenž podobné debaty absolvoval i s ostatními členy týmu otrávenými z minulé zimy.

Když všichni našli chuť pracovat na návratu do špičky, a i letní příprava přinesla pozitivní signály, zbývalo jediné: přenést pohodu do zimy. Koudelka byl v úvodním SP sezony ve Wisle 25. a posteskl si, že ho přibrzdila nemoc. „Ale já myslím, že nás spíš přibrzdila ta minulá sezona, možná i ta nemoc z toho trochu pramenila,“ namítá Jiroutek.

„Protože před rokem Roman také skákal před Wislou dobře a pak se to zvrtlo. Tak bylo nejen v Romanovi očekávání, co se stane. Kdesi vzadu v hlavě měl ten hrášek, ale povedlo se ho dostat zpět do pohody,“ pochvaluje si reprezentační kouč.

V čem je tedy největší rozdíl mezi Koudelkovými skoky vloni a letos? Laik detaily nepozná. „Já naštěstí moc Romanových skoků vloni naživo neviděl,“ pousměje se Jiroutek, jenž pracoval u ruské reprezentace.

„Ale určitě je velká změna v nájezdovém postavení. Pracovali jsme na lyžích ve vzduchu, nosnosti těla… Ve skocích hrají ohromnou roli detaily. Už se nedá něco přeučit, kdyby tam byly velké chyby, tak daleko by nedošel,“ připomíná.

Pryč jsou i nářky nad slabším výběrem materiálu. Skokani jednak získali nové helmy i kombinézy, a především si stesky zakázali. „Řekli jsme si, že když člověk nebude sám pracovat na sto procent, nepomůže mu ani létající koberec. Když se nemluví a maká, všechno se vnímá v pozitivních vlnách,“ říká s nadhledem reprezentační kouč.

Jen absenci funkčních skokanských můstků v Česku těžko skousává. „To mě strašně mrzí. Země, proti nimž bojujeme, mají třeba 80 skokanů, my jich máme minimum a každým dnem tu schopnost v budoucnu konkurovat světu ztrácíme,“ lituje.

„Reprezentace nějakou korunu najde, i když osmihodinové cesty autem berou síly. Ale pro mladé kluky, co by měli špičku doplňovat, tiskárnu na peníze nemáme,“ povzdechne si.

Ve čtvrtek má Turné pokračovat kvalifikací v Innsbrucku, můstek Bergisel u Koudelky postupně získal na oblibě. „Jen tu chumelí jak blázen a sněžit má snad šest dnů. I cestou z Ga-Pa se jelo třicítkou, tak snad z toho nebude kovbojka,“ hlásil ve středu odpoledne Jiroutek.