Článek
Už jste vyhrála závod Světového poháru, máte zlato z juniorského mistrovství světa, teď stříbro ze seniorského šampionátu. Co je pro vás nejvíc?
Každopádně je tohle dobrej úspěch. (úsměv) Ale asi to nedokážu seřadit, každý má něco, vždycky je nejhezčí ten poslední.
Jak se vám líbí stříbrná medaile?
Je docela povedená, taková sněhová vločka to je.
Zlepšila jste si tak náladu po semifinále v U-rampě? Po něm jste vypadala dost naštvaně.
Já nebyla naštvaná. Spíš mi vadily ty podmínky, nebyly nic moc, hrozně foukalo, tak jsem byla docela ráda, že jsem nepostoupila. Dost holek se i zranilo.
I vy jste si v tréninku prý pěkně natloukla.
Je to tak, proto už jsem se ani necítila, že bych tam ještě ve finále něco poslala…
Ideální podmínky nebyly ani při slopestylu.
To ne. Taky pěkně foukalo, kvalifikaci nám o den přesunuli, pak už bylo naštěstí pěkně. V pátek jsem si dala pohodu, pomohlo mi to.
Porazila vás jen Finka Rukajärviová, měla jste i na ni?
Já myslím, že kdyby mi to sedlo, mohla jsem být i zlatá, ale ta poslední jízda mi zrovna nesedla.
Jste druhá na světě, přitom jste v létě šest měsíců rehabilitovala po operaci kolene.
Většinou, když od toho nic nečekám, tak mi to vyjde. Mám radost, že se mi to povedlo a jsem zpátky ve starých kolejích.
Snowboardistka Šárka Pančochová s medailí z mistrovství světafoto: Iva Roháčkova
Soupeřky jste tím také překvapila?
Ani nevím, u nás se to tak nebere. Spousta lidí je zraněných, já to také nikde nevytahovala, že jsem byla zraněná.
Stihla jste ve Španělsku stříbro oslavit?
Vyrazili jsme do Barcelony, oslavila jsem to poctivě, nějaký Red Bull s vodkou jsem si dala. (úsměv)
Dařilo se i 17leté Evě Samkové ve snowboardkrosu. Co říkáte na to, že českému snowboardingu teď vládnou mladé dámy?
Je to super, konečně je tu někdo novej. Snad to bude pokračovat.
Slopestyle by se mohl premiérově jet i na olympiádě v Soči, věříte, že to vyjde?
Netuším, ale bylo by to super. Slopestyle mi jde líp.
V pondělí letíte do Aspenu na prestižní X-Games, co pojedete tam?
Zatím jsem na čekačce na rampu i na slopestyle, tak doufám, že se aspoň do jednoho závodu dostanu. Je to fakt velká akce, těším se.
Co doma stihnete?
Vůbec nic, jen přespím a ráno zase pokračuju. Už jsem docela unavená, dala bych si nějakou pauzu. V Americe budu pak čtrnáct dnů jen jezdit a trochu si snad orazím.
To jste ještě mohla na Universiádu do Turecka…
Uvažovala jsem o tom, ale s těmi přelety by to bylo fakt strašně náročné.
