Článek
Gabriela Soukalová zpívá s biatlonovým bandem.
Už jste se vzpamatovala z vítězného hattricku v ruském Chanty-Mansijsku?
V pondělí jsem ještě viděla záznam, jak dojíždím do cílové rovinky posledního závodu. To bylo hodně emotivní, až zpětně mi to docházelo. Pořád je to všechno jako sen, o který se člověk snaží spoustu let. Já měla to štěstí, že se mi tak povedl hned první rok, kdy jezdím výhradně Světový pohár.
Po závodě jste doufala, že vašeho tátu snad z toho všeho netrefilo. Přežil ve zdraví?
(úsměv) Určitě. On to hodně prožívá, viděla jsem na něm tu obrovskou radost. To bylo první, na co jsem si vzpomněla v cíli, že tím úspěchem odměním všechny blízké.
Jak moc se lišila vaše podzimní očekávání směrem k sezóně od reality? Snila jste v koutku duše o takovém průběhu s vítězstvími ve Světovém poháru?
Mě nenapadlo, že bych ho vůbec někdy v životě mohla vyhrát! Vždyť minulou sezónu jsem udělala ve svěťáku tři body a jednou se dostala do stíhacího závodu. Pak přišly zdravotní problémy a na mistrovství světa jsem ani nejela... V minulých letech jsem pořád tvrdě trénovala a teď, když jsem to přestala lámat přes koleno, protože jsem ani nemohla dávat tréninku to, co dřív, se teprve dostavily výsledky.
Pochybovala jste, jestli se vůbec někdy dostaví?
Pořád jsem bojovala se zdravotními problémy. Ale když jsem byla chvíli zdravá, viděla jsem, že to ve mně je. To je základ: nevzdat se a věřit.
Nemoc vás potkala i v této sezóně, zrovna před mistrovstvím světa. Můžete udělat ještě víc, aby se podobný scénář neopakoval i před Soči?
Ta nemoc mě pořád mrzí... Po mononukleóze asi není moje obranyschopnost stoprocentní, jsem náchylnější k nemocem, než ostatní. Ale minimálně se začnu pořádně otužovat.
Je vůbec do příští sezóny co zlepšovat? Nebo stačí „jen" udržet aktuální výkonnost?
Důležité je neusnout na vavřínech, pořád je co zlepšovat. Když vydrží zdraví, výsledky se dostaví. Teď už ale věřím, že ve mně něco po mámě (stříbrná medailistka ze ZOH v Sarajevu v běžecké štafetě - pozn. red.) je.
Vy jste tomu nevěřila?
Každý rok běhám takový srovnávací test u nás na Břízkách s maminkou, která to běhala před třiceti lety. Ještě mám hodně co zlepšovat, pořád mi dává minutu, to je potupné.
Takže po vítězstvích ve Světovém poháru je další metou překonat mámin čas?
Určitě, jednou ji musím dát. (úsměv)
Na odměnách jste si v sezóně vydělala skoro dva milióny. Přišly i sponzorské nabídky?
Zatím jsem jako sponzorský dar jednou dostala jen jednu reklamní čepici... Nějaké nabídky přišly, asi to budu řešit až po sezóně.
Ale na billboardech už alespoň na pražském okruhu k vidění jste.
Já o tom slyšela, ale pořád jsem žádný neviděla! Budu se dívat pozorněji. (úsměv)
I díky vašemu pěveckému talentu bude určitě před olympiádou chodit i hodně pozvánek na společenské akce. Umíte říkat „Ne"?
Někdy ano. Člověk si musí nechat svůj prostor pro sebe. Možná je to někdy sobecké, ale třeba po víkendu v Pokljuce jsem chtěla všem vyhovět a pak byla tak strašně unavená, že možná z toho byla i ta nemoc. Pořád mám v hlavě, že přijde olympijská sezóna.
Takže teď se těšíte, až vypnete telefon a odjedete s přítelem někam daleko?
Budu si na dovolenou muset ještě tři týdny počkat. Ale vybrali jsme si ostrov v Indickém oceánu, uděláme si takový dobrodružný výlet s batohy. A tam ten telefon vypnu.
