Článek
„Jako malá jsem s běžeckým lyžováním začínala a pár závodů absolvovala. Na lyžích jsme toho ale moc nenatrénovali, v Brně sníh nikdy pořádně nebyl. Vždycky jsme přijeli na závody, dojeli mezi posledními a zase jeli domů. Možná bych našla i fotku asi ze šesti let, padá mi na ní čepice a vypadám hodně vyčerpaně. Nakonec jsem v jedenácti začala s atletikou, protože jsem zjistila, že stejně běháme na suchu a na to nemusím mít lyže," přibližuje elitní skifařka se smíchem své začátky i konce v bílé stopě.
S lyžemi se ale nikdy úplně nerozešla, pro veslaře je běh vítaným doplňkem v zimní přípravě. „Pravidelně jezdím i Bedřichovskou 30, která se tradičně koná den před padesátkou. Vyhovuje mi, že se jezdí volnou technikou, protože při trénincích na sněhu taky bruslíme. Klasikou na padesátce pojedu asi po patnácti letech. Ale nějaký základ bych mít měla," věří olympijská vítězka z Londýna.
I přes dávné zkušenosti se určitě nehodlá pouštět do přípravy lyží. „Sama nemažu, v týmu mi pomohou. I proto jsem jezdila hlavně skejtem. Na klasiku jsem namazat nikdy neuměla," přiznala.
Užívá si kontakt se soupeři
Velkou neznámou je pro Knapkovou délka tradičního klání v Jizerských horách, které se jezdí od roku 1968. „Bude to můj první dlouhý závod. Padesát kilometrů je dost. Sice denně dvoufázově trénuji, přípravu ale cílím na sedm minut výkonu na dvoukilometrové trati. Na třicítce naposledy sněžilo, nebyla stopa a jela jsem kolem dvou hodin. Na padesátku budu potřebovat dvojnásobek? Nedokážu to odhadnout. Každopádně ale doufám v hezký sportovní zážitek, i když se budu s tratí určitě prát," usmívá se mistryně světa a čtyřnásobná evropská šampiónka.
Co si Knapková ve stopě užívá, je kontakt s ostatními závodníky. „To je pro mě opravdový zážitek. Ve veslování má každý svou dráhu, takže do kontaktu se soupeři nepřijdeme. I když mě na běžkách často překvapí, jak do toho někteří hobíci jdou opravdu srdcem. Třeba když jim stoupnete na lyže," podotkla. Ani rozčilení soupeři jí ale radost nezkazí.
