Článek
Jak je poslední dobou ve většině kolektivních sportů zvykem, evropský šampionát se uskuteční v roce 2019 ve více zemích. Turecko, Slovensko, Polsko a Maďarsko se ujmou pořadatelství a věrní čeští volejbaloví fanoušci se už těšili, že by cesty do Polska nebo na Slovensko rozhodně nemusely být nákladné.
Otázka zněla: Kam nás volejbalová generalita nalosuje?
A kvalifikace? Podzimní část se čtyřmi zápasy a lednová se zbývajícími dvěma. Kolik dohromady setů v celé cestě na šampionát ztratíme? 2 nebo 3? Už po prvních čtyřech utkáních mělo být naprosto jasno o našem postupu.
Fakta na úvod. Česká republika je v evropském žebříčku na 10. místě. Finky, s kterými se počítalo jako s druhými postupujícími, jsou 19. Estonským ženám patří 29. místo, až třeba za Gruzií a Švédky jsou dokonce 34. Za takovými "volejbalovými baštami" jako jsou například Norsko nebo Bosna. Samozřejmě v nadsázce....
Ano, například na fotbalové mapě žebříček příliš neznamená. U volejbalu, zvláště toho ženského, však opravdu ukazuje odraz reálné výkonnosti. Družstva se na šampionátech příliš neobměňují a vždy přibyde maximálně jeden až dva nové týmy, které mají současnou generaci o něco silnější než ty předchozí.
Jenže ouvej! První zápas kvalifikace, domácí prohra se Švédskem. Jako důkaz o naprosto rozdílné kvalitě mužstev vypovídal i předzápasový kurz sázkových kanceláří. Za vsazených sto korun byste vyhráli sto jedna, tedy jedna koruna - čistý zisk. Jenže nevyhráli! Český tým včetně hvězd Havelkové a Mlejnkové prohrál doma 2:3 a tak to všechno začalo...
Dost řečí, že se volejbalový svět vyrovnává a že nikdo už není trpaslík!
Poté přišla další prohra ve Finsku a už bylo jasné, že tým asi není v pořádku. Družstvo se potřebovalo nastartovat a dvakrát porazit Estonsko. Doma se konečně zadařilo, výhra 3:0 nás dostala znovu do hry. Potvrzení ale nepřišlo na hřišti soupeře - prohra 2:3 a už tehdy bylo jasné, že pro postup budeme potřebovat i pomoc soupeřů.
Ve zkratce, i přes dvě naše vítězství po Novém roce, nám soupeřky nepomohly, postup si rozdělily Fiinky s Estonkami a Češkám zbyly oči pro pláč. Upřímně. S hrou, jakou holky v kvalifikaci předvedly je možná lepší, že na "Evropu" nejedeme.
A co dál? Čeká nás olympijská kvalifikace. V konkurenci Německa, Číny a Turecka nemáme ani nejmenší naději získat byť jen jediný set, tedy pokud se něco nezmění a rychle!
Pomineme-li neúčasti některých hráček v druhém bloku kvalifikace - do spekulací proč a jak se nechci pouštět, tak je přesto výměna kouče nezbytná. Po takto zpackané kvalifikaci by měl trenér Pommer mladší najít dostatek sebereflexe, vzít zodpovědnost na sebe a rezignovat.
Na tom celém je snad nejhorší, že zrovna současná generace měla být velmi silnou. Vždyť v roce 2010 byly české juniorky například třetí na ME. Teď jim je 25,26 let a kde jsou? Něco to svědčí i o tom, že čeští volejbalisté nezvládají dobře přechod do dospělých a místo boje někde kolem pátého místa v Evropě jsme teď na úrovni gruzínského ženského volejbalu.
Snad se brzy něco změní....
