Článek
Co vám ještě chybí, abyste dokázaly i takové zápasy vyhrávat?
Kvapilová: Pro nás jsou takové zápasy nesmírně cenné. V koncovce jsme udělaly pár chyb, a když vám takový tým odskočí, začne si věřit, je to už složité. Jsou sehranější jak my, přece jen to hrají mnohem déle. Jsou to světové sedmičky a je znát, že když na ně nevyvinete tlak, vědí si rady.
Kubíčková: Pro mě je velká motivace hrát proti takovým soupeřkám, sbírat zkušenosti, koukat, jak hrají, jak brání, jak se chovají na kurtu. Je to velká motivace a snažím si co nejvíc odnést, aby ze mě třeba jednou byla taky taková hráčka.
Zahřeje povedený útok nebo obrana proti takovým esům?
Kubíčková: Určitě je to moc příjemné. Ale byla bych ráda, kdybychom se i my dál rychle zlepšovaly, mohly takových turnajů absolvovat co nejvíc v hlavní soutěži a sbírat co nejrychleji zkušenosti.
Těší vás, že jste v ženské soutěži byly nejlepším českým párem?
Kvapilová: Spíš je škoda pro české fanoušky, že už mezi holkama nezůstal žádný český pár. Ale my jsme s naším výsledkem spokojené.
Loni, kdy jste ještě hrála s Kristýnou Kolocovou, jste tu opouštěla kurt po dvou porážkách v slzách…
Kvapilová: To letos určitě odjíždím s mnohem lepším pocitem.
Pro druhou Míšu to byl první velký turnaj doma, dělala s vámi něco atmosféra?
Kubíčková: Obě nás strašně hnala dopředu. Měly jsme tu obě rodiny a oproti zahraničním turnajům jsme tu podporu určitě vnímaly.
Jaké máte další plány, šance na účast na mistrovství světa ještě je?
Kvapilová: Už ne, jsme rezerva, ale někde v hloubi. Jak jsme spolu začaly od podzimu, za tak krátkou dobu by byl skoro zázrak se tam dostat. Teď nás čeká menší turnaj v Číně.
Kubíčková: První společná sezona je většinou hodně nahoru dolů, musíme si udržet chladnou hlavu a trpělivost, proto si neklademe dlouhodobé cíle.
České duo (zprava) Michaela Kubíčková a Michala Kvapilová.
Ale olympiáda tím cílem asi je, ne? Kudy k ní podle vás vede reálnější cesta?
Kvapilová: Volno v kalendáři jsem si na Tokio udělala, chtěla bych jet. (úsměv) Příští rok nás čeká Kontinentální pohár, ale věřím, že když uděláme pár skvělých výsledků, bude šance se tam dostat i přes žebříček… S Kristýnou jsme první sezónu hrály také jeden zápas dobrý, další horší a druhý rok jsme dokázaly být páté na turnaji Major. Každopádně na olympiádu bereme jakoukoliv cestu. (úsměv)
Letos vás začal trénovat David Lenc, který je i vaším partnerem. Jak to funguje?
Kvapilová: Specifické to určitě je, znáte to od Báry s Markétou (její partner Simon Nausch pár také koučuje). Změnily jsme toho víc i v kondiční přípravě, kde myslím jdeme hodně dobrou cestou. Měla jsem problémy s ramenem, ty mě opustily, cítím se fyzicky dobře na hřišti.
Ale břišní svaly jste teď měla vydatně zatejpované…
Kvapilová: To víte, už mi je třicet, není to sranda. (směje se)
