Největší sportovní skandál v americké historii. White Sox před 100 lety úmyslně prohráli Světovou sérii

Pro Cincinnati Reds bylo vítězství nad všemi favorizovaným Chicagem White Sox senzačním úspěchem a zároveň prvním celkovým triumfem v Major League Baseball v historii klubu. Jenže šokující úspěch později získal poněkud hořkou pachuť. Rok poté vyšlo totiž najevo, že hned osm hráčů Chicaga Světovou sérii prohrálo úmyslně, neboť za to vyinkasovali tučnou odměnu od sázkařské mafie.

Vše odstartovala zářijová schůzka v hotelu Ansonia v New Yorku v roce 1919. Několik hráčů Chicaga se sešlo se sázkařským syndikátem Arnolda Rothsteina. Největší hvězda týmu Shoeless Joe Jackson byl do aféry také zapleten. 1. října odstartovala Světová série a obrovský objem sázek na outsidera předznamenal největší skandál v dějinách sportu. Mezi hráči se začali šířit zprávy o tom, že série bude takzvaně „opravena".

Zvěsti se postupně dostaly i do redakcí předních amerických novin Chicago Herald a Examiner a novináři je okamžitě začali porovnávat s oficiálními zápisy z utkání (ve statistikách baseballu se zaznamenávají chybně zahrané situace). Většina fanoušků ovšem sérii v této době brala zcela vážně a o nekalých praktikách neměla nejmenší tušení.

Chicago „překvapivě" prohrálo první tři zápasy série, jenže na nadhazovací kopec si v následujících dvou duelech stoupl nováček Dickie Kerr a baseballisty Cincinnati k ničemu nepustil. To vedlo k situaci, kdy podvodní sázkaři přestali hráčům vyplácet peníze a ti tak začali natruc podávat lepší výkony.

Věci nabraly rychlý spád. Hráči nebyli spokojení s tím, že za svou odvedenou práci nedostali zaplaceno. Sázkařská mafie se zase obávala, že přijde o ohromnou sumu peněz vsazenou na celkové vítězství Reds. Na řadu přišly výhružky baseballistům White Sox i jejich rodinám. Chicago nakonec 8. zápas prohrálo a o vítězi ročníku bylo rozhodnuto. Několik hráčů následně obdrželo od sázkařů platby ve výši od 5000 dolarů až po 35 000. Jenže to neměl být ani zdaleka konec celého příběhu.

Zvěsti o prodané sérii doběhly White Sox nejprve po sportovní stránce v průběhu následujícího ročníku. Tým rozložený zevnitř nedosahoval výsledků jako v předešlé sezoně. V září 1920 pak byla ustanovena Velká porota a případ zamířil k soudu. Nadhazovač Eddie Cicotte se ke všemu přiznal a tvrdé potrestání účastníků spiknutí mělo být jen otázkou času. Velká porota rozhodla 22. října a procesu se zúčastnilo osm baseballistů a pět sázkařů, po verdiktu případ zamířil k soudnímu líčení.

Soudní jednání započalo roku 2021. Průběh poznamenal další skandál, když ze soudní budovy zmizela část klíčových důkazů včetně písemných výpovědích některých hráčů. Ti své původní výpovědi následně změnili. Rozhodnutí poroty nakonec padlo v létě. Všichni byli zproštěni obžaloby.

Všechny, kteří byli nějakým způsobem do spiknutí namočeni, nakonec potrestal nově ustanovený komisař baseballu. Nikdo z obviněných hráčů si už nikdy neměl baseball zahrát. Viníkům byla zakázána i jakákoliv činnost ve spojitosti s tímto sportem pro případ, že by se chtěli vrátit po nuceném koNci kariéry k nějaké jiné funkci.

Spiknutí baseballistů White Sox navždy vstoupilo do historické paměti jako „Black Sox scandal". Veřejnost i populární kultura k aféře nikdy nezaujaly zcela jednoznačné stanovisko a interpretace událostí z roku 1919 se doteď různí. Jedna strana zastávala názor, že baseballisté Chicaga by zvítězili, kdyby zápasy neprodali. Druhá si zase myslela, že hráči, včetně legendárního Shoelesse Joe Jacksona, byli tragické postavy, které sice přijali úplatky, ale pak hráli to nejlepší, co uměli, a přesto prohráli.

Na historický úspěch Reds jako by se ale navždy mělo zapomenout a ve stínu pozdějších zjištění už nikdy adorován nebyl. Spiknutí kolem Světové série 1919 zůstane i pro příští generace smutným připomenutím toho, jakou roli můžou ve vrcholovém sportu hrát peníze a nekalé praktiky sázkařských mafií ve spojitosti se sportovci, v jejichž myslích zvítězí touha po zisku nad smyslem pro fair play.