Článek
Hráčka, která je v české lize věrná jihočeskému týmu Žraloci Ledenice, už poznala soutěže na Tchaj-wanu i Novém Zélandu. A když ji oslovili zástupci týmu Toyota Red Terries, nadhazovačka, z jejíž pravačky létají míčky rychlostí až 110 km/h, neváhala.
Jenže jarní část soutěže byla kvůli koronaviru zrušena, ve zkrácené podobě se hrálo aspoň na podzim, kdy tým Peckové vybojoval třetí místo.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Čekání na ostrý start bylo hodně dlouhé, zvlášť když měsíc se hráčky kvůli celostátní karanténě nemohly scházet ani na trénincích. „Mohly jsme jen na procházky kolem bydliště. Když se pak začalo hrát, už to bylo dobré, ale těch pět měsíců bez zápasů bylo náročných. To jsem si říkala, že bych radši byla někde jinde,“ přiznává čtyřiadvacetiletá Pecková, která byla jako vytáhlá blondýna v ulicích města atrakcí.
„Všichni na mě koukali, že někdo může být tak vysoký. Ale jsem na to zvyklá, zažila jsem to už na Tchaj-wanu,“ usmívala se.
Popovídat si mohla s blízkými jen přes internet, se spoluhráčkami komunikovala pouze přes překladatelku. „Některé hráčky, které měly zkušenosti z mezinárodního softbalu, maličko rozuměly, ale odpovědět nezvládly. A já se z japonštiny naučila jen základy,“ líčila.
Veronika Pecková si vyzkoušela angažmá v japonské lize.
Až po příchodu elitní Američanky Moniky Abbottové na závěr sezony získala Pecková parťačku, ale zase jí ubylo prostoru na hřišti.
Toyotu proslavila po světě především stejnojmenná automobilka, jejíž sídlo je jednou z dominant města. „Ta část je hodně industriální, ale my hrály kousek za městem, kde už to byl spíš takový venkov, samé rýžové pole,“ popisuje reálie města v prefektuře Aiči vzdáleného asi 300 kilometrů od Tokia.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Návratu do jedné z mála plně profesionálních lig světa by se v budoucnu nebránila. „Softbalově to byla skvělá zkušenost. Záleželo by na podmínkách, určitě bych tam nechtěla být tak dlouho, chtěla bych se vrátit mezi dvěma částmi sezony domů,“ má jasno.
Její plány ale neovlivňuje jen kvalita soutěže či podmínky smlouvy. „Teď to byl pořád jen softbal, softbal, softbal a už to tak mít nechci. Chci tam mít trochu i osobní život,“ přiznává.
Jejím přítelem je totiž novozélandský softbalista Alfonz Oveinikovas, s nímž se poznala během jeho angažmá v Havlíčkově Brodě. Teď ale hraje doma a Pecková se na Nový Zéland nemá jak dostat. „Pro cizince je země zavřená a my se neviděli od února,“ povzdechla si. O svých dalších nejen sportovních plánech by chtěla mít jasno do konce roku.
