Článek
Nedeljkovič ovládá srbštinu, angličtinu, polštinu, a teď byste ho během hovoru klidně zaměnili za Čecha. Jeho metoda je jednoduchá. „Poslouchám a učím se," usmívá se. „Hrával jsem v Polsku, takže umím polsky. A mezi srbštinou a češtinou není veliký rozdíl," vysvětluje. „Pokud mluvíte jazykem země, ve které žijete, tak se na vás lidé dívají úplně jinak. Nějaké chyby vám odpustí a vezmou vás za svého."
Nejdůležitější je nestydět se. „První pokusy, například v obchodě, jsem podnikal poměrně rychle. A po měsíci už jsem se v Praze cítil jako doma," popisuje Nedeljkovič. K tomu prý napomohla mentalita lidí. „Češi jsou Srbům hodně podobní. Když jsem byl v Polsku, tak jsem se tak dobře necítil a rozdíly jsem viděl. Jsou chladní. Dívají se na cizince jinak. Tady ne, všichni jsou moc příjemní," oceňuje blokař.
O něco pozvolnější byl vstup vytáhlého blokaře na české palubovky. Ale nyní už patří Lvi do top 4 a o něm lze hovořit jako o hvězdě extraligy. „Soutěž je specifická. Hraje se v ní víc útočně. Styl bych přirovnal k Rusku," líčí Nedeljkovič. „Začátek extraligy pro nás nebyl lehký. Když se prohrává, bolí vás hlava. Měli jsme vážně nepovedenou přípravu, museli jsme být trpěliví," zdůrazňuje Srb, jenž připustí, že právě tato vlastnost jej nezdobí. „Sportovec by se měl umět koukat hlavně dopředu. Makat na tom, co dříve nefungovalo, a věřit, že už se příště dotkne dokonalosti."
To se Lvům dařilo ve Vyzývacím poháru. Po sedmi letech díky nim visí mezi jeho semifinalisty česká vlaječka. „Porazili jsme Sporting, stouplo nám sebevědomí. Věřili jsme si a smetli Podoliani," vzpomíná Nedeljkovič, který však ve své kariéře zažil boj o medaile i v nejprestižnější soutěži Evropy – Lize mistrů. „V Bełchatówu jsem nikdy nepatřil do základní sestavy. Takže nešlo o moje úspěchy, když jsem na ně koukal z lavičky. Proto tento postup stavím plně nejvýš," říká hráč, jenž figuruje v hodnocení extraligových blokařů na druhém místě.
Podobné výkony jistě nezůstanou dlouho bez odezvy ani v jeho rodném Srbsku. Řekněte sami, koho by nelákalo obléknout reprezentační dres úřadujících mistrů Evropy? „To teď neřeším. Snažím se tvrdě trénovat, hrát co nejlépe. Uvidíme, co sezona přinese," pokrčí rameny Nedeljkovič. V jiné otázce má jasno. „Můj přestup mezi Lvy byl trefou do černého. Upřímně: nečekal jsem, že extraliga bude až tak kvalitní. Říkal jsem si, že v ní budou dobré tak dva tři týmy. A tady může vážně každý porazit každého. Přesně tohle mám rád," dodává.
