Hlavní obsah

Kvůli takovým momentům trénujeme, radoval se Perušič. A díky fanynkám za plotem!

Michal OsobaSport.czPrávo

Jen deset vybraných párů planety dostalo pozvánku na finále Světového okruhu v Cagliari a Česi v něm vydrželi až do úplného konce. Plážoví volejbalisté Ondřej Perušič a David Schweiner si připsali další parádní zářez postupem do finále. Nejen o dramatické bitvě s norskými olympijskými vítězi Andersem Molem a Christianem Sörumem se pro sport.cz rozpovídal Perušič.

Foto: FIVB

Ondřej Perušič měl v Cagliari spoustu důvodů k radosti.

Článek

Co ve vás s odstupem dvou dnů převládá? Radost ze skvělého celkového výsledku, nebo ještě mrzutost z těsné porážky ve finále?

Asi obojí. Mrzí mě, že se nám nepovedlo dobře rozehrané finále dotáhnout do konce nebo ho aspoň protáhnout do tie-breaku a ani napodruhé se nám olympijské vítěze z Norska nepovedlo porazit. Na druhou stranu u mě převládá obrovská spokojenost. Po všech peripetiích, kterými jsme si v sezoně prošli, je to úžasný závěr. V takové konkurenci obsadit druhé místo je pro mě skvělé, i když jakákoliv prohra vždycky mrzí.

Co ve finále rozhodlo? V obou setech jste si vypracovali mírný náskok, ale v koncovkách měl soupeř navrch.

Oba sety jsme velmi dobře začali, byli jsme velmi dobře připraveni. Nakonec to na Nory nestačilo z několika důvodů. Jednak oni předvedli v závěrech i na sebe nadstandardní výkon a vytvořili na nás konstantní tlak, a také my úplně nezvládli koncovky. Možná na nás dolehlo, že můžeme celý turnaj vyhrát. Ale nemyslím, že by to bylo nějaké obrovské selhání. Sice jsme si vypracovali náskok, ale pak jsme udělali my několik nevynucených chyb nebo oni několik dobrých obran, což nás stálo vítězství. Norové prostě byli o trochu lepší a potvrdili roli favoritů.

V Itálii se hrály zápasy včetně finále až od deseti hodin večer. Byl to nezvyk?

Bylo to náročné. Nám sice zápasy pod umělým osvětlením vyhovují, ale ty poslední dvě tři utkání okolo desáté večer už byly náročné, zejména ve chvíli, kdy jsme měli další den hrát. Hodně to ztěžovalo regeneraci a narušilo rytmus, který máme zažitý. Ale s tím se musel popasovat každý.

Co byl pro vás nejhezčí moment turnaje?

Asi nebyl jen jeden, užil jsem si ho jako celek. V mých očích to byl turnaj, kdy se zúročila celá naše několikaletá práce. Přesně pro tenhle typ turnaje trénujeme a obětujeme hodně, protože pak se vám to vrátí. Hráli jsme napříč celým turnajem dobře, cítili jsme, že jsme ve formě a daří se nám, odměnou bylo finále.

Cenný jistě byl i skalp domácích Italů Nicolaie a Lupa v semifinále…

Já jsem asi nejpyšnější, jak jsme ustáli po celý turnaj klíčové body, kdy se zápasy lámaly, a i proti nejlepším týmům na světě jsme dokázali přidat důležitý bod a dostat se z těžkých situací. V tom ohledu bylo nejvýznamnější právě otočení skóre proti Italům v semifinále, protože jsme dlouho tahali za kratší konec, přesto jsme vyhráli.

I když byli Italové doma, bylo v přenosu slyšet i české fandění.

Bylo tam a mělo hned několik zdrojů. Jeden tvořili můj tatínek a náš statistik, kteří byli součástí týmů spolu s trenéry. A do publika se dostala i početná skupinka Češek, které nás podporovaly po celý turnaj. Když ještě diváci nebyli povoleni, tak zpoza plotu, pak i z tribuny, chceme jim moc poděkovat za vytvoření skvělé atmosféry, pomohly nám zvládnout právě i ty klíčové momenty.

Reklama