Článek
Jak vám triumf ve WNBA se Seattlem změnil život? Dosáhla jsem největšího úspěchu v kariéře a mám o pár krásných zážitků víc. Když jsme jako vítězky soutěže jely v průvodu kabrioletů po Seattlu, říkala jsem si, že takové opojení štěstím asi prožívali hokejisté po zlatém Naganu.
Bezprostředně po úspěchu v zámoří jste ale musela spěchat do angažmá v moskevském Dynamu, jak jste to zvládla? Bylo to vše ve velikém spěchu. Doma jsem pobyla sotva deset dní, během nichž jsme s přítelem sice stihli rodinnou oslavu toho úspěchu v Americe, ale jinak jsem zařizovala věci kolem víz i další podrobnosti působení v Dynamu.
Měla jste po náročné zámořské sezóně ještě dost motivace na tréninkovou a zápasovou dřinu v moskevském angažmá? Basket je pro mne nejen prací, ale hlavně obrovským koníčkem, takže chuť já mám stále a ještě mě nepřestalo bavit vyhrávat. Navíc kariéra není zase tak dlouhá, sice mám doma sbírku deseti titulů, ať už z Česka, Ruska či Ameriky, ale nepovažuji ji za uzavřenou.
Minulou sezónu jste získala zlato v ruské lize v Samaře, proč jste tedy měnila dres? Samara si vybrala jiné cizinky a já měla na stole řadu nabídek z celé Evropy. Upřednostňovala jsem ale ruskou ligu, kde jsem si zvykla a můj agent, Rus žijící ve Spojených státech, doporučoval Dynamo. Nabízelo skutečně nejlepší podmínky i možnost hrát Euroligu.
ak to, že Dynamo Moskva hraje prestižní evropskou soutěž, když v domácí soutěži skončilo až osmé? Původně byl klub přihlášen do Poháru FIBA, ale po odstoupení Jekatěrinburgu zaujal jeho místo v Eurolize. Vedení Dynama začalo skládat nový tým, jenž by velkoklubu vrátil jeho dřívější slávu a přivedl ho znovu mezi nejlepší v Evropě.
Bylo pro vás výhodou, že jste dobře znala některé spoluhráčky? Určitě. Šakirovovou jsem zažila v Brně, s Rachmatulinovou hrála v Samaře, kde s námi působila i africká hvězda Mabiková z Konga, která do Moskvy dorazí v nejbližších dnech.
V týmu se objeví celkem dvanáct nových basketbalistek, jak funguje souhra? Na herním projevu je znát, že se tým dává dohromady a usadí se to zřejmě až v lednu, kdy se připojí i nejlepší americká rozehrávačka Birdová. Přesto jsme zatím v domácí lize ani na evropské scéně neprohrály. Ambice jsou ale veliké, vedení chce, abychom hrály o ruský titul i ve finále Euroligy.
Bylo pro vás obtížné naskočit do rozjetého vlaku? Ruská liga začala ještě před mým příjezdem do Moskvy a do prvního zápasu v evropských pohárech jsem šla po pěti společných trénincích, ale docela to klape. Naposledy v Trutnově se mi podařilo předvést zatím asi nejlepší výkon v dresu Dynama.
Chtěla jste se právě v Trutnově předvést v co nejlepším světle? Určitě jsem ráda, že se mi utkání povedlo. Do Česka se těším pokaždé, v bouřlivém prostředí nové trutnovské haly se mi hrálo moc dobře a holky tu musí být rády, že mají tak skvělé fandy.
Cítíte jako zatím jediná cizinka v sestavě Dynama na sebe velký tlak? Hráčky ze zahraničí musí vždy ukázat, že jsou lepší než domácí, ale třeba ve WNBA je ten tlak ještě větší a musíte ho unést fyzicky i po psychické stránce.
Pomáhá vám letošní úspěch za oceánem i v Moskvě? Mluvilo se o tom, hodně lidí mi gratulovalo, ale kontrakt byl podepsán, ještě než jsme se Seattlem došly až do vítězného finále. Navíc si myslím, že dobré jméno jsem po Evropě měla již vybudované.
Můžete už srovnávat působení v Samaře a v moskevském klubu? V Samaře celé město žilo basketem, naopak Dynamo je kolosální organizace zahrnující i jiné sporty, čemuž odpovídá složitá organizační struktura klubu. Nemohu si ale v Moskvě na nic stěžovat. Jsem za ten měsíc tam velmi spokojená po všech stránkách a když se navíc ještě vyhrává, zdá se vše ideální. Největší výhodou proti Samaře je menší vzdálenost a časté dopravní spojení s Prahou. Hodně velký rozdíl bude i ve stylu života v obou městech, i když osobně jsem to zatím moc nepoznala.
Nyní vás v Rusku čeká ligový duel s rovněž dosud neporaženou Samarou, bude to pro vás hodně prestižní? Nejen pro mne, ale i pro další holky, co přišly ze Samary do Dynama. Určitě půjde o zápas na úrovni Euroligy. Ruská soutěž je s českou nesrovnatelná, rozhodně tam nejsou před sezónou předem rozdané karty jako u nás. Moc se těším, že se po půl roce do Samary znovu podívám a setkám se s přáteli i bývalými spoluhráčkami.
Ruské hokejové kluby jezdí před zápasy na bázu, basketbalistky nic takového nemají? Ne, to je hokejová zvláštnost, která je podle mne nutná pro udržení disciplíny v mužstvu. Holky jsou určitě ukázněnější, ani v Samaře, ani teď v Moskvě jsem neviděla žádnou hráčku se napít alkoholu.
Kde vůbec v Moskvě žijete? Dostala jsem od klubu nádherný dvoupokojový byt v moderním komplexu výškových domů, kde funguje i ostraha. Navíc žiju 100 metrů od haly, takže mi odpadá i nějaké složité cestování na tréninky či zápasy. Nemusím ani sama jezdit po Moskvě, což je tam někdy dobrodružné, mám totiž od klubu k dispozici auto s řidičem. Zase tolik ho ale nevyužívám, řada spoluhráček bydlí v blízkém okolí, občas se navštěvujeme.
Pěstují se v Dynamu kamarádské vztahy? Až mě překvapilo, že docela ano. Něco podobného jsem ale zažila i v Seattlu, tam jsme dokonce všechny cizinky v čele s obrovskou hvězdou Australankou Jacksonovou, žily v jednom domě. Držely jsme hodně při sobě a ostatní se pak přidávaly, takže se vytvořila skvělá parta
Co jste si už v ruské metropoli stihla prohlédnout? Zatím moc času nebylo, denní rytmus se točí kolem dvoufázového tréninku a odpočinku. Rudé náměstí i obchody v centru jsem si prošla už dřív, nejbližší cestu chystám do mauzolea za Leninem, ráda bych si prohlédla i Arbat až budu mít víc volna.
Jaký největší zážitek máte zatím spojený s pobytem v Moskvě? Asi nečekané setkání s Jágrem na letišti. Zrovna jsme se vraceli z ligového utkání a byla jsem v šoku, že slyším češtinu. Chvíli jsme si povídali, dokonce jsem od něj získala podpis i jeho fotku. Vyzvídala jsem, kdy Omsk hraje v Moskvě, ráda bych se na něj přišla podívat.
Jak snášíte časté cestování? V Americe byl cestovní režim ještě náročnější, i když i s Dynamem zatím trávím hodně času v letadle. Nejen při cestách za Euroligou, ale i v domácí lize, třeba do Krasnojarsku to byl pětihodinový let. Předtím do Kursku jely holky vlakem, to jsem tam však ještě nebyla.
S ruštinou už nemáte problémy? Loni jsem po příjezdu do Samary musela trochu vymést šuplíčky a vybavit si školní znalosti ruského jazyka, teď už to naskočilo samo. Dokážu si popovídat i se spoluhráčkami, až mě překvapilo, jak si rozumíme.
Máte šanci se během sezóny podívat domů? Trenér mi povolil po zápase v Trutnově zajet za rodiči do Prahy a přespat tam, protože jsme se do Ruska vracely až o den později. Ligový program nám vychází i tak, že mohu přijet i na Vánoce.
Zatímco na evropských palubovkách platíte za střelkyni, ve WNBA plníte hlavně obranné úkoly. Jak se s tím srovnáváte? Nejde tak o body, jako o minuty, které dostanu na hřišti a jak dokážu být týmu platná. Navíc basket je týmový sport a fanoušci v Americe umí ocenit i doskoky či chytrou přihrávku nebo když vidí, že se nejlepší hráčce soupeřek nedaří právě vaší zásluhou.
Za celý rok téměř nevyskočíte z basketbalového kolotoče a je vám skoro 32 let. Neprojevuje se na vás už přece jen únava? Dělám to, co mě nejvíc baví a naplňuje, takže pokud jde o basket, neznám slovo únava. Už pět let hraji přes léto WNBA a nepoznala jsem klasickou dovolenou, ale ničeho nelituji.
Nemrzí vás ani olympijská absence, protože jste WNBA dala přednost před společnou přípravou s národním týmem na aténské hry? Triumf ve WNBA je možná jistou satisfakcí. Stála jsem před volbou a rozhodla se správně. Téma reprezentace už neřeším, jen pro mne platí nikdy neříkej nikdy.
