Článek
Čtrnáct sezón jste nepřetržitě hrál za Děčín nejvyšší basketbalovou soutěž. Co vás vedlo k ukončení kariéry ve vrcholovém sportu už ve dvaatřiceti letech?
S vedením klubu jsme se domluvili, že se přesunu takříkajíc o patro výš. Stal jsem se šéftrenérem mládeže, budu trénovat B-tým a moje činnost bude už spíše směřovat ke koučování než ke hraní. Jsem po šesti operacích kolena. Už mi to tak neběhá a neskáče. Ale abych nepřibral o třicet kilo, budu se udržovat v kondici a počítám s tím, že bych měl ještě nastupovat za Litoměřice v nižší soutěži (úsměv).
S jakými pocity se ohlížíte za účinkováním v Mattoni NBL?
Na Děčín nedám nikdy dopustit. V každé sezóně by se našlo něco, co se dá vypíchnout. Nejvýš samozřejmě stavím bronzové medaile v lize a druhá místa v Českém poháru. To se taky počítá. Poznal jsem v Děčíně spoustu vynikajících hráčů. Zpočátku jsem hrál ještě s Janouchem, Zalužanským, Modrem, Geršlem, Krátkým. Mnoho jsem se od nich naučil. Z nedávné doby musím vzpomenout Sanderse, který byl osm let oporou. Dále Hatchera, Pavla Houšku, Jakuba Houšku a několik měsíců v minulé sezóně působil v Děčíně i kapitán reprezentace Luboš Bartoň.
Měl jste i štěstí na kvalitní trenéry?
To je další plus. Vedli mě Honza Skokan, Honza Šedivý, Zdeněk Hummel a posledních deset let už jen Pavel Budínský (úsměv). Zvykli jsme si na sebe a člověk už věděl, jak ten druhý zareaguje, když se něco povede nebo nepovede.
Před třemi lety jste byl i v kádru reprezentace...
Ano, dostal jsem šanci v národním týmu při turnajích v Evropě. Byla to pro mě dobrá zkušenost. Jen mě trochu mrzí, že jsem si na klubové úrovni nikdy nezahrál finále Mattoni NBL. Nymburk je jasný a v lize jde v podstatě jen o tom, kdo bude jejich soupeřem. Měli jsme k tomu s Děčínem kdysi blízko, když jsme skončili druzí po základní části a v semifinále jsme bojovali s Prostějovem, ale těsně jsme prohráli rozhodující zápas.
Nelitujete, že jste za celou ligovou kariéru ani jednou nepřestoupil?
Zůstal jsem věrný jednomu klubu. V každém rozhovoru říkám, že v Děčíně jsou nejlepší fanoušci, nejlepší hala, nejlepší basketbalové prostředí. A líbí se mi i zdejší krajina, tedy Labe, kopce, Sněžník, soutěsky. Jsem tady spokojen a nic mě to pryč netáhlo. Peníze při přestupu? Ano, hezká věc, ale když se člověk trápí a nenajde správnou partu, je to špatné.
