Článek
„Jsme po třech týdnech cestování dost unavené, ale byla by škoda fanoušky zarmoutit malátným výkonem. Máme na závěr Grand Prix výhodu domácího prostředí, tak to chceme plně využít," uvažuje Nachmilnerová a začíná vyprávět, jak hrůzostrašně pro ni americký trip začal.
„Když jsme v Peru přišly poprvé do haly, tak tam lítali ptáci a palubovka byla pokryta jejich trusem. A já přitom trpím ornitofobií," přiznává se k panické obavě z ptactva. „Podívala jsem se na Pompeho (trenér Pommer) a řekla mu, že tam rozhodně hrát nebudu. V šatně i v hale stoletá špína a ptačí trus, všude, kam se podíváš," líčí Nachmilnerová, která si pak vzpomněla na Cimrmanovu Píseň proti trudomyslnosti. „Čech se přizpůsobí, musí. Nakonec mě ten adrenalin i strach možná vybičovaly k dobrým výkonům," přiznává.
Fronta na lístky před halou v Chiclayu vedla k drobné díře ve zdi. „Někdo vytáhnul jednu cihlu, a tak vznikla kasa," usmívá se osmadvacetiletá volejbalistka, jejíž prvotní šok ale vystřídaly daleko příjemnější dojmy. „Doteď jsem nepoznala tak milé lidi jako v Peru. Všude na nás mávali, chtěli se s námi fotit. Byl kolem nás prostě rozruch, jako kdyby do Česka přijel Justin Timberlake," vypráví Nachmilnerová.
Policisté na chopperech
Získala pocit, že se v Peru troubí pořád a všude. „Jsou na troubení úplně závislí. Mají dokonce několik typů klaksonů a neskutečnou kulisu udělali diváci s trubkami i v hale," připomíná ostravská blokařka šestitisícovou návštěvou na zápas s domácími volejbalistkami.
„Portoriko a především Kanada, kde jsme hrály v Richmondu uvnitř rychlobruslařského oválu, na němž Martina Sáblíková před sedmi lety získala olympijské zlato, už byly proti tomu trochu nuda. I když v San Juanu si nás taky považovali. Před autobusem, který nás vozil z hotelu na zápasy a zpět, jezdili tři policisté na chopperech," směje se jediná zaměstnaná reprezentantka.
Lékařka ostravské Fakultní nemocnice položila na oltář nabitého volejbalového léta, v němž Češky kromě Grand Prix absolvují na konci srpna rotterdamskou baráž o postup na MS a o měsíc později pak mistrovství Evropy v Gruzii a Ázerbájdžánu, veškerou dovolenou. „Teď už čerpám neplacené volno, takže nemám moc velký příjem," vtipkuje.
„Jsem ale kolegům ze špitálu moc vděčná, že mi tuhle zálibu umožňují. Snažila jsem se je potěšit pohlednicí z každé země. I když, jak nad tím přemýšlím, tak jsem je možná těmi pozdravy z exotické ciziny spíše provokovala. Ale tvářili se po návratu, že mě rádi vidí, tak doufám, že jim to ještě vydrží, i když budu další dva měsíce pryč," tvrdí Nachmilnerová.
