Hlavní obsah

Jedna éra desátým titulem skončila a druhá, skromnější, začíná, říká strůjce úspěchů volejbalistek Prostějova

Petr MarekSport.czPrávo

Nevídanou sérii završily v sobotu odbíjenkářky Prostějova, když po pětisetové bitvě zdolaly Olomouc i ve třetím finále extraligy a získaly tak jubilejní desátý mistrovský titul v řadě. Ke všem je dovedl pětašedesátiletý stratég z Brna Miroslav Čada.

Foto: Dalibor Glück, ČTK

Trenér volejbalistek Prostějova Miroslav Čada při finálové sérii s Olomoucí.

Článek
Fotogalerie

Říká se, že poslední krok je vždy nejtěžší. Platilo to i tentokrát?

Řeknu to tak. Poslední utkání celé série bylo nejvyrovnanější. Špatně jsme do něj vstoupili servisem a Olomouc vycítila šanci. Zase pokračovala v úporné obraně a velice nás tím trápila. Museli jsme zahrát na krev, abychom to dotáhli do úspěšného konce. Trochu rozdíl ve výkonnosti obou týmů byl v útoku a tím jsme si pomohli.

Bylo to tak ve všech finálových zápasech?

Ano. Byly to souboje útoku s obranou. Olomouc nemá tak dominantní hráčky na síti, nicméně zase jsou lepší v defenzívě a tím byly karty jasně rozdány.

Který z těch deseti extraligových triumfů byl podle vás nejtěžší?

Určitě ten loňský, kdy jsme ho vybojovali rovněž s Olomoucí až v tie-breaku pátého utkání.

S pěti mistrovskými tituly, které jste získal s Brnem, jich na svém kontě máte dohromady patnáct. O jeden jste tak přeskočil dosavadního rekordmana Jana Bobrovského, jenž ke všem dovedl brněnské basketbalistky...

Statistiky nesleduji. Vím však, že těch patnáct titulů mám. Jsem si toho vědomí a nebudu skromný. Prostě povedlo se. Přijít do Prostějova nešlo bez titulu. Když si mě vybrali, už za mnou muselo něco být. Potom to ale také nebylo jednoduché. Přišly dobré hráčky, a hlavně každá z cizinek si myslela, že to tady bude o ní. Sladit tu smečku na jednu notu, to byl oříšek.

Jaké z vašeho pohledu to desetiletí bylo?

Byly roky, kdy jsme hráli proti nesmírně těžkým soupeřům v Lize mistryň, kdy jsme se těžko prosazovali, neměli úspěchy, ale většinou po jednom slabším byl hned zase silnější. V české nejvyšší soutěži jsme ale drželi dominanci pořád. Toho, že jsme v průběhu těch deseti let neklopýtli ani jednou, si strašně vážím. Navíc za sebou máme sezóny, kdy jsme neprohráli vůbec, jako třeba letos. Družstvo mělo vždycky morálku a bylo úžasně pracovité. Zcela určitě jsme dávali volejbalu nejvíc, co v naší extralize šlo.

V Lize mistryň jste se však výrazněji nikdy neposadili. Nemrzí vás to?

Strašně. Například nynější tým při lepší konstelaci, vylosování, mohl i v tak náročné soutěži něco uhrát. Bohužel, stáli jsme proti italským top týmům a tureckému gigantovi Fenerbahce Istanbul. Mezí hráčkami těchto elitních družstev, které patří mezi absolutní světovou špičku, a těmi našimi, je ještě pořád kvalitativní rozdíl.

Napadlo vás, když jste získali první titul, co jste vlastně nastartoval?

Ani náhodou. Nečekal jsem, že když přijdu do takového špičkového týmu, že se v něm tak dlouho udržím. Trénovat Prostějov je snem každého trenéra v Česku a samozřejmě, ten kouč je tady pod velkým tlakem. Já měl štěstí. Na začátku se nám povedl výborný vstup v Lize mistryň, vybojovali jsme titul, a když přišla slabší sezóna a pak zase hned dobrá, vedení bylo se mnou spokojeno a já jsem si toho považoval.

Budete v Prostějově dál pokračovat?

Slíbili jsme majiteli klubu, že uděláme desátý titul. Jsem rád, že jsme to splnili, protože ty podmínky, které nám tady za těch deset let vytvořil, byly parádní. Mám ale obavy, že už ty nejvyšší ambice tady úplně nebudou. Myslím, že to ani nejde dlouhodobě na takové úrovni držet. Volejbal však tady zůstane, a zda u toho budu či ne, se ukáže během několika dnů.

Je něco, co by vás mohlo přesvědčit, abyste zůstal?

Nevím. Teď je nadšení, že je desátý titul... Rozhodně v tom však nehrají roli peníze, ani kdyby mi jich nabídli víc. O těch to není. Prostě jen budu zvažovat, jestli ještě pokračovat jako trenér, nebo v jiné funkci či se úplně stáhnout.

V zákulisí se spekuluje o tom, že Ligu mistryň Prostějov již v příští sezóně hrát nebude. Ani případná účast v této prestižní soutěži by při vašem rozhodování oním jazýčkem na vahách nebyla?

Na devadesát procent se do ní skutečně nepřihlásíme. Už nebudou takové ambice, abychom poskládali tým, který by byl v této prestižní soutěži konkurenceschopný. Určitě ale budeme hrát evropský pohár CEV a myslím, že pro diváky to bude dál zajímavé.

Znamená to, že jedna éra v klubu skončila a druhá začíná?

Ano. Je to tak. Završili jsme jedno desetiletí a teď se bude pokračovat na trochu nižší úrovni.

Reklama

Související témata: