Článek
Jsou jednovaječná dvojčata, ale snadno k rozeznání. Tomáš nosí delší vlasy, Daniel krátké. A jejich rodinné pouto je znát i na hřišti. „Víme o sobě, jen na téhle úrovni je to o něco složitější, z Austrálie jsme zvyklí na pomalejší tempo,“ usmívá se Tomáš.
Od kamarádů nechtěli
Přes celou zeměkouli se přestěhovali před pěti lety, usadili se v Sydney, kde jejich otec řídí firmu. „Nebylo to tehdy jednoduché, nechtěli jsme odejít od kamarádů, ze školy, ani od florbalu,“ vzpomínají. Najít si tak v Austrálii florbalový tým bylo pro odchovance někdejšího pražského týmu SSK Future jedním z prvních cílů v nové domovině.
Uspěli rychle, ale na souboje s vrstevníky museli zapomenout. Mládežnické soutěže neexistovaly, tak rovnou ve třinácti letech naskočili do mužské ligy. Brzy získali i australské občanství, prosadili se do reprezentace.
Málo hal
„Nějaká konkurence tam je, trénovat musíme, ale nebylo to úplně nejtěžší,“ připouštějí. Dětské sny o boji o medaile v českém dresu tak museli vyměnit za skromnější cíle, s Thajskem budou bojovat o předposlední místo.
O rozvoj florbalu v Austrálii se starají především Evropané, vedle Gärtnerů za reprezentaci chytá Vladimír Plocek, trenérem je zkušený Fin Petteri Nykky. Problém je u protinožců s nedostatkem hal. „U nás v Sydney jich je jen pár a ty jsou drahé,“ líčí Daniel.
Zanedlouho si ale oba vyzkoušejí po letech i prostředí českých hal. „Z australské univerzity jsme se dostali do výměny studentů, tak na půl roku půjdeme studovat do Česka a určitě budeme chtít i někde hrát. A kde budeme žít po škole? Sami ještě nevíme,“ krčí bratři rameny.
