Hlavní obsah

Jako Bára Špotáková, smála se zlatá Eva Kacanu

První zlatou medaili pro českou výpravu na paralympijských hrách v Pekingu vybojovala ve vrhu koulí Eva Kacanu. Svůj původní plán být do pátého místa česká reprezentantka vymazala novým světovým rekordem, jehož dosáhla posledním pokusem. „I kdybych byla nakonec pátá, tak bych věděla, že jsem ukázala to nejlepší, co umím,“ vyprávěla šťastná vítězka po závodě.

Eva Kacanu

Článek

Jaké jsou pocity první české zlaté medailistky na těchto hrách?

Asi se nedají popsat. Je to nádherný pocit, protože jsem sem jela s přáním skončit maximálně do pátého místa. O to víc si tuhle chvíli užívám.

Zlatý výkon jste umocnila novým světovým rekordem, navíc posledním možným pokusem. Bylo překonání světového maxima vaším cílem?

Rozhodně ne posledním hodem. Ale když jsem viděla výsledky prvních tří pokusů a zjistila, že mám jisté první místo, protože mě žádná z holek v další fázi nepřehodila, tak jsem si dala metu, že bych mohla pokořit i ten svěťák. Po dvou pokusech ve druhé sérii to nevypadalo, tak jsem si pak už říkala „leť si kam chceš“ a ono to letělo!

Co jste cítila jako již jistá paralympijská vítězka při překonání světového rekordu?

Bylo to neskutečný. Mně se chtělo brečet, křičet radostí… Těžko se to dá popsat. Já jsem se pak rozbrečela, nešlo to vůbec zastavit. Já jsem letos měla docela zdravotní problémy, takže jsem začala trénovat o něco později a navíc méně intenzivně, než by bylo potřeba.

V Aténách jste byla po rekvalifikaci vítězky Jany Fesslové stříbrná, v Pekingu jste zlatá. V čem ještě byla dnešní soutěž jiná oproti startu na paralympijských hrách před čtyřmi lety?

Jiný byl v tom, že jsem si vůbec nevěřila, že bych mohla vyhrát. Sloučení skupin bylo ještě o jednu kategorii početnější, takže jsem si nevěřila. Možná to mi pomohlo, že jsem si řekla, že prostě podám maximální výkon a uvidíme. No a hned prvním pokusem jsem si dala osobák, což je pro mě něco neskutečného, protože ještě nikdy se mi to tím prvním nepodařilo. A koneckonců ten poslední pokus byl po vzoru Báry Špotákové, ne?

Kdy jste si poprvé řekla, že z původního cíle skončit do pátého místa, může být nakonec zlatá medaile?

Na to jsem během první poloviny soutěže nemyslela, ale už po prvním hodu jsem měla skvělý pocit z toho, že jsem si dala své osobní maximum. Pak už jsem se cítila výborně, protože i kdybych byla nakonec pátá, tak bych věděla, že jsem ukázala to nejlepší, co umím. Nakonec to dopadlo tak, že to nebylo úplně nejlepší, co umím, že dokážu i víc!

Reklama