Článek
Zlepšíte své hodnocení Tacenu po bronzu? Po semifinále jste říkal, že ho nesnášíte…
Nezlepším, je jen bronzová. (úsměv) Ne, jsem hrozně šťastný, je to první medaile z Tacenu, nikdy se mi tu moc nedařilo, přesto jsem to dokázal zlomit po takové chybě na začátku. Za to jsem neskutečně rád, myslím, že prostřední část jsem sjel na hranici svých možností. To muselo být hustý, těším se, až se kouknu na video.
Jak došlo ke zmíněné chybě v úvodu trati?
Viděl jsem video ze semifinále a tam jsem hodně času nechal mezi brankami dva a pět. Říkal jsem si, že to musím risknout a zkrátit, buď, anebo. Trojka mi vyšla, pak jsem nesmyslně pustil špičku nahoru, zasekl jsem se, ztratil čas i rychlost. Už jsem cítil, že musím jet úplnou hranu, což umím, a klaplo to.
Ještě jste ale musel v cíli čekat, zda na medailových pozicích zůstanete.
Já si to myslel po své jízdě, kdy jsem byl druhý. Jenže pak se ukázalo, že to stačit nemuselo. Zase to bylo o setinky, ale to já umím, což všichni víme. (úsměv) Nervózní jsem byl, ale klukům jsem přál, třeba Darek Popiela byl na evropských šampionátech čtvrtý, když jsem byl na stupních, tak jsem si říkal, že si to zaslouží a byl jsem rád, že na stupních jsme byli spolu.
Start závodu byl kvůli bouřce o patnáct minut posunut, jak to bylo nepříjemné?
Naštěstí jsem to zaslechl brzo, než jsem se začal převlíkat, tak jsem čekal do poslední chvíle. Až když vyjel první závodník, tak jsem vyrazil, abych zbytečně nečekal. Ale kdyby se start posouval dál, byl bych naštvaný. Když mám starty do tří hodin od sebe, nejezdím se rozjezdit a tohle bylo už na hraně, abych nebyl dole moc tuhý. Těch patnáct minut bylo v pohodě.
Třináct dospělých medailí, to už je hodně početná sbírka.
Fakt tolik? To je příjemné, dobře se to poslouchá. Třeba brzo přidám čtrnáctou.
Co hned koncem září na mistrovství světa v Pau?
Tady jsem si říkal, že by bylo hezké být za domácím Peterem Kauzrem na bedně, protože by si to zasloužil. V Pau si to nezaslouží, porazit Francouze u nich doma, to by mi slušelo. (úsměv)
