Článek
Jaká byla vaše semifinálová jízda?
Hrozná. Některé části mi vyšly dobře, ale nemám ráda, když chybuju na začátku, protože pak se to se mnou veze celou jízdu. Hned v první protivodě mě to vyhodilo jinak, než jsem chtěla a udělala jsem přesně ty záběry, které jsem neměla, takže jsem ještě šťouchla. Pak jsem se tam splašila, chtěla jsem to dohnat, přišel druhý šťouch a už mi bylo jasné, že mám jen dojet, což už se povedlo docela dobře. Ale jsem na sebe naštvaná, mohla jsem jet úplně v klidu. Sice by to asi stejně nestačilo, protože holky jely výborně, ale aspoň bych měla dobrý pocit z jízdy, což nemám…
V cíli bylo vidět, že se na sebe zlobíte.
Já vůbec nesázela na to, že bych postoupila. Byla jsem ráda, že jsem postoupila z první jízdy do semifinále, to můžu požadovat za úspěch. Tak jsem na sebe byla naštvaná, jak jsem to neustála, byly to zbytečné chyby. Ale taky je to zkušenost.
Takže premiéru na vrcholné dospělé akci hodnotíte pozitivně?
I trenér (Jiří Prskavec st.) říkal, že tím, jak jsem se dostala do semifinále, mám pro sebe splněno. Nebylo to snadné, postup jsem si vyjela i se šťouchem, tak jsem nejela nijak pomalu. Ale mrzí mě, že jsem to nezakončila hezkou jízdou v semifinále.
Berete to jako školu, kterou si musíte projít?
Určitě. Nemůže být každý závod skvělý, pak by to ani nebyla zábava. Ale mrzí mě to, ježdění tady mě bavilo, i v tréninku mi to šlo…
Jak jste si užívala šampionát? S každým z českých reprezentantů jste běhala po břehu a fandila.
Mně to totiž hrozně pomáhá, když už nemůžu a slyším ze břehu ten křik. Tak jsem chtěla běžet se všemi, ale myslím, že příště už to asi neudělám, protože jsem byla včera taková unavená. Ale jsem ráda, že jsem mohla zafandit.
