Článek
Po sobotním stříbru na kilometru vás na stupních přemohlo dojetí, jak jste si užíval nedělní vyhlášení spolu s českou hymnou?
Bylo to něco úplně jiného, teď jsem si to spíš užíval, navíc s tou krásnou písničkou. Lidi byli skvělí a dodali mi strašně moc energie, to bylo naprosto neuvěřitelné. V sobotu to dojetí přišlo nějak samo. Podíval jsem se před sebe, viděl všechny ty lidi, nějak jsem si rekapituloval kariéru, jak furt trénuju a teď se mi povedlo zase získat medaili na mistrovství světa. Vidím, co to pro některé lidi znamená, proto mě to emotivně dostalo.
Jaká byla cesta za zlatem na pětistovce? Ve vedení jste nebyl od prvních metrů…
Vnímal jsem, že jsou soupeři přede mnou. Říkal jsem si, že to mě teda pěkně ser... (úsměv) Samozřejmě jsem si šetřil síly na poslední dvoustovku, kde jsem se snažil zrychlit a dát nějaký finiš. Lehce jsem se kouknul, viděl, že mi chvíli nikdo nestačí, a i když jsem v cíli hodně tuhnul, tribuna byla skvělá a táhla mě do cíle.
Zlato už jste získal před dvěma lety v Miláně, ale doma má jistě ještě větší cenu.
To je naprosto speciální pocit, jeden z nejlepších sportovních zážitků. Skvělý šampionát, prohrál jsem vlastně jen jediný závod, finále kilometru. Doufám, že to není poslední šampionát tady. Strašně se teď těším na další tvrdou dřinu a další závody.
Chtěl jste vyhrál také pro své fanoušky, kterých máte i na sociálních sítích tisíce?
Určitě neberu, že jsem vyhrál sám pro sebe. V první řadě pro svou rodinu, jsme velký tým a je to úspěch náš všech. A také pro fanoušky, té podpory si strašně vážím.
