Hlavní obsah

GLOSA: Hezký fotbal nestačí! Deniovi skončila doba hájení

Santi Denia má za sebou úvodních šest zápasů v roli hlavního kouče české fotbalové reprezentace. Národní tým pod jeho vedením prohrál všechny duely a opouští elitní skupinu Ligy národů. Co zápasy proti nejlepším výběrům Evropy ukázaly? Je český tým na správné cestě? A jak dlouho ještě může zlepšený herní projev omlouvat chybějící výsledky?

Foto: Vlastimil Vacek, Sport.cz

Kouč české reprezentace Santi Denia

Článek

Po dvou podzimních srazech zbývá stále spousta nezodpovězených otázek. Na začátek se ale sluší zopakovat, že španělský expert přebíral národní tým v takřka dezolátním stavu. Skončila řada dlouholetých opor v čele s hvězdným Patrikem Schickem. Atmosféra uvnitř týmu i okolo něj byla po zpackaném mistrovství světa mizerná.

Vedení asociace v tu dobu dobře zareagovalo, konec kouče Miroslava Koubka byl nevyhnutelný. Šlo však do rizika, když poprvé angažovalo zahraničního trenéra. Denia překvapil hned při své první nominaci, jména jako Matěj Radosta či Jiří Sláma neočekával snad nikdo. Ještě výraznější a důležitější změna se však dostavila v herním projevu. Z Koubkova totálního pragmatismu se reprezentace vydala zcela opačným směrem. Výstavba odzadu, kombinační hra, minimum nákopů. Lidé tleskali vestoje, stačilo pár tréninků a po letech se na český fotbal opět dalo dívat.

Při druhém srazu se tak, zcela logicky, očekával posun. Ten se však bohužel nedostavil. V zápase se Španělskem se to dá pochopit, přece jen jde o nejlepší tým světa. Daleko palčivější je však nedělní výbuch.

Předchozí zápasy Ligy národů nabízely prostor k experimentům. V Osijeku už však šlo také o výsledek. Před Deniou stála první skutečná zkouška, v níž měl ukázat, že dokáže své představy přetavit i v bodový zisk. A v té naprosto propadl. Španělský stratég netrefil herní plán, sestavu, střídání byla pozdní, zkrátka všechno špatně. Výkon proti Chorvatsku působil jako návrat do minulosti, do éry před Deniou. Tým byl ustrašený, chyběly mu koule. První zatěžkávací moment tak španělský kouč se svým ansámblem hrubě nezvládl.

Nejde o žádnou tragédii, ale o zdvižený prst. S koncem Ligy národů končí také Deniova doba hájení. Doteď se mohla reprezentace zaklínat tím, že se zkouší, buduje, navíc proti soupeřům, kteří český tým výrazně kvalitativně převyšují. Na jaře ale už přijde doba, kdy nároďák bude muset začít doručovat výsledky. Na Euro se Češi dostali pokaždé, jde v podstatě o povinnost.

Jak sám Denia uvedl, během šesti zápasů protočil téměř 40 hráčů. Důležitější než počet debutantů a hráčů, kteří dostali čichnout, je pro mě to, jestli už má Španěl jasno o ose týmu. Tím si úplně jistý nejsem a vnímám to jako problém. Brankářskou jedničku jen těžko odhadovat, jisté místo v základu tak podle mě mají: Vladimír Coufal, Ladislav Krejčí, Michal Sadílek a Adam Hložek. A to není ideální, kostra by měla být pevnější, ustálenější. Může se vyzkoušet řada hráčů, ale opěrné body by měly být neměnné.

Na závěr se vrátím ještě k hernímu projevu. Každý trenér na světě vnímá fotbal malinko jinak, cesta k úspěchu není univerzální. Pak jde o to, jak daný kouč dokáže své představy převést do reality a napasovat na tým, který aktuálně vede. Stále si myslím, že to, co chce Denia hrát, může vést k úspěchu. Je potřeba ale tým vybrousit, stabilizovat. A také v nominaci sáhnout po hráčích, kteří se do španělského stylu hodí - jako Patrik Hellebrand nebo Michal Beran.

Zpochybňovat Deniovu pozici mi vzhledem k výše popsanému přijde jako silně nemístné. Jinak se můžeme bavit na jaře, pokud výsledky nebudou a herní projev bude stagnovat. Španěl si ale zaslouží čas, snaží se Česko posunout směrem, který v dlouhodobém horizontu dává smysl.