Článek
Nebylo pochyb, že se mu osudem stane hokej. Otec býval dlouholetý reprezentant, je dvojnásobným mistrem světa. Starší bratr František dokázal na světových šampionátech nasbírat mistrovských titulů dokonce rovnou pět. Nejmladší z rodu "Kabelků" slavil zlato na posledním šampionátu ve Vídni a neochvějně kráčí v jejich stopách.
Stejně jako otec a bratr, i Tomáš se postavil do obrany a dělal první hokejové krůčky v kladenské líhni. V nejvyšší soutěži debutoval za Kladno uprostřed sezóny 1994/95 jako sedmnáctiletý a už po pár zápasech nezapřel své ambice, když v jednom z rozhovorů coby neznámý mladíček prozradil jako svůj hlavní cíl kariéry hrát jednou v NHL.
Toronto uchvátil
Dočkal se v říjnu 1998, dva roky poté, co si jej v draftu NHL vybrali zástupci Toronta. Hned při svém debutu proti Detroitu strávil na ledě nejvíce minut ze všech a při jednom ze střeleckých pokusů trefil tyčku soupeřovy branky. Kaberle uchvátil zámořské novináře i trenéra Maple Leafs Pata Quinna, kterému citlivým držením puku připomínal legendárního obránce Montrealu Douga Harveye.
Už během první sezóny se Kaberle vypracoval mezi nejlepší obránce Toronta a pomohl podceňovanému týmu až do finále Východní konference Stanleyova poháru. V dalším ročníku jako jeden ze dvou hráčů odehrál všech 82 zápasů základní části a měl na kontě druhý nejvyšší počet minut strávených na ledě.
Jen ve Zlaté hokejce byl Jágr lepší
Čeští fanoušci začínali litovat, že obránce s výbornou poziční hrou a přesnou přihrávkou nemohou vidět na vlastní oči. Dočkali se už na podzim roku 2001, když se Kaberle nemohl dohodnout s Torontem na nové smlouvě. Odehrál pár zápasů za Kladno v extralize a stihl absolvovat i debut v reprezentaci na zářijovém turnaji ve Zlíně. Důležitější zápasy v národním týmu pak sehrál na olympijském turnaji v Salt Lake City, kde skončil český tým ve čtvrtfinále.
To už měl v kapse novou smlouvu s Torontem, přesto se ještě jednou do Kladna k zápasům extraligy vrátil. Stejně jako řada dalších krajanů během výluky v NHL 2004/05. Největší pozornost byla upřena pochopitelně na Jaromíra Jágra, ale Kaberle si ji nezasloužil o nic méně. V hlasování o Zlatou hokejku sice na Jágra nestačil, ale jinak posbíral po sezóně ceny pro nejlepšího obránce, Hokejistu sezóny i Cenu Bóži Modrého od samotných hráčů. Na mistrovství světa ve Vídni pak zíkal titul nejcennější.
