Článek
Místo harrachovského závodění jste minulý víkend doma ve Vrchlabí ležel v posteli s teplotou. Jak se koukalo v televizi na boje soupeřů v severské kombinaci? Není to příjemné, radši bych závodil. Byla to docela loterie. Nikdo neuskočil, bylo možné hodně sjet.
Zdá se, že si věříte, ale v tomto ročníku Světového poháru ty nejlepší neatakujete... Nejsem spokojený, stojí to za prd, ještě jsem pořádně nezajel nic. Se skokem je to špatné. Ztráty z můstku jsou moc velké.
Jak vás teď baví místa nanejvýš ve třetí desítce, když jste závody seriálu i vyhrával? Baví, nebaví... Budu se snažit do toho dostat. Čas není skoro žádný, ale pořád se dá něco udělat se skokem.
Kde se zasekl loňský náznak vašeho zdárného návratu po potížích s kolenem? Minulá sezóna byla vcelku slušná. V létě to taky vypadalo dobře, ale pak se to pokazilo. První skoky na sněhu jsem dal až v Kuusamu těsně před prvními závody. Jen asi deset pokusů, nebylo dobré počasí. Začal jsem dělat staré chyby. Špatně jsem si navíc zvykal na novou kombinézu, má jiný střih, míň nese.
Běh býval vaší silnou stránkou. Je i letos, kdy vás musejí ubíjet ztráty z můstku? Ve většině závodů dokážu zajet čas mezi čtvrtým a osmým místem. Tam problém není.
Máte vše, co potřebujete, nebo by se zázemí ještě dalo vylepšit? Nemůžu se vymlouvat. Leda na drobnosti, ale ty nejsou hlavní.
Na můstku vám měl pomáhat trenér David Jiroutek. Proč jste s ním skončil? To tak úplně není pravda. Občas s kombiňákama dál spolupracuje.
Necítíte už psychický blok? Lukáš Bauer si dopřál pomoc psychologa, byť v běhu asi nemá tolik problémů, co skokan nebo sdruženář na můstku. Co vy? V jednu dobu jsem s ním spolupracoval, ale stokrát lepší než psycholog je, když si to srovnáte v hlavě sám.
Reprezentaci vede Libor Foltman, pomáhá vám prý zase i táta, kdysi mistr světa v kombinaci. Někdy jste ale těžko hledali shodu. Koho berete jako hlavního rádce? Já bych tohle nerad rozebíral...
Loni na šampionátu v Oberstdorfu jste vyčítal servisnímu zázemí, že vás připravilo o lepší výsledek špatným namazáním. Teď máte svého člověka. Pomohl vám? Moc. Gusta Šturm umí, ale před závodem v Harrachově ho operovali kvůli trombóze, zaneseným žilám. V Schonachu mu naskočila boule na rameni. Pak měl problém i v třísle. Ale doufám, že olympiádu stihne.
Ve vašem věku by asi bylo ještě brzy končit. V kombinaci jsou úspěšní i starší borci... Ale devětadvacet zase není tak málo.
Dalo práci z vás vymámit příslib, že na hrách tentokrát pojedete i závod družstev, což byl nominační argument pro start týmu složeného ze závodníků, kteří se neprosazují? Nebyl v tom žádný problém. Počítám s tím. Na minulé hry nerad vzpomínám. Roli tam v mé absenci v týmu hrály neshody lidí kolem kombinace. Já do té doby odjel vše, ale už jsem měl problémy s kolenem, které mi pak operovali.
Jak často se v zimě vídáte s vaší přítelkyní Ivou Janečkovou, reprezentační běžkyní? Občas se sejdeme. Mám radost, že jí to jde, a tak jsem jí vystěhoval, aby něco nechytla.
Lyžařský svět už je myšlenkami i fyzicky v alpských výšinách, kde se olympijské boje budou konat. Jak se chcete chystat vy? Týden před olympiádou máme být v Courchevelu. To je 1800 m nad mořem, výš než místa našich soutěží.
S čím budete spokojen na hrách po takovém průběhu sezóny? Nechci teď odhadovat. Potěší mě aspoň trošku solidní závod.
