Rubriky:

Vancouver 2010

Sáblíková se bojí, aby s vlajkou při zahájení neupadla

9. února 2006 15:04 - TURÍN

Nečekané trable stihly českou rychlobruslařsku Martinu Sáblíkovou při cestě do Turína. Nejenže v Praze málem nestihla letadlo, ale po příletu do cílové destinace místo přímé cesty do hotelu promarnila několik hodin v autobuse. Řidič ji omylem zavezl do Bardonecchie.

"Bylo to hodně komické. Trenér něco říkal šoférovi, jenže ten mu vůbec nerozuměl. Mně se to taky zdálo divné. Pamatovala jsem si, že když se v Turíně jel Světový pohár, tak žádné hory kolem nebyly. Hned mi bylo jasné, že jedeme někam jinam. Tak jsme se do něj pustili, jestli jedeme do Turína. A on na to: si, si, si... A jeli jsme další hodinu a čtvrt zpátky," posteskla si osmnáctiletá závodnice. Cestu zpět do města však si moc nepamatuje. "Bylo to v pohodě, celou jsem ji prospala."

V hale pro rychlobruslení vyfasovala místo v šatně společně s nizozemskými sokyněmi. "Tím mě naštvali. Nemám moc místa," posteskla si Sáblíková. "V polovině šatny mají kola, v té druhé jsou narovnané ony. A protože je jich dvacet, tak jsem se musela převlíkat na dráze," vykládala česká reprezentantka.

Žádná nevraživost přesto mezi rychlobruslařkami nepanuje. "Pořád mi to přijde, že jsou to spíš kamarádské testy, kdo je lepší. Mám mezi soupeřkami hodně kamarádek. Ale před závodem se mnou na kafe nikdo nepůjde."

Po prvním tréninku byla spokojená. "Při poslední návštěvě Turína jsem byla nachlazená, takže jezdit kolo za sedmatřicet vteřin pro mě byl problém. Teď to zvládnu kolem pětatřiceti, jsem v pohodě," odtajnila první naměřené časy reprezentantka, která se musí vypořádat s novou kombinézou: "Na staré jsem měla reklamy, které v Turíně nesmějí být. Ale nemám s tím problém. Třeba Nizozemky si po evropském šampionátu stěžovaly, že měly špatně švy."

Naučený úsměv

Olympijská atmosféra na ni zatím nijak nedolehla. "Trenér mě naučil, že se mám pořád usmívat. Plním to, a tak se na mě všichni dívají jako na magora. Kdyby mi babička oznámila, že jí umřel pes, snad bych se začala smát," pokrčila rameny rodačka z Nového Města na Moravě.

Závodů, do nichž vstoupí v neděli na trati 3 tisíce metrů, se nemůže dočkat. "Bude to něco nepoznaného. Přiznávám, že mám trochu strach. Ale ten přemáhám naučeným úsměvem. Nikdo to nepozná," smála se.

Hned na začátek her se jí dostane obrovské pocty. Při zahajovacím ceremoniálu ponese vlajku české výpravy. "V tomhle případě jistou nervozitu na rozdíl od závodu cítím. Říkám si, abych nevlezla někam, kam nepatřím, nebo abych náhodou neupadla, protože zase tolik obratná nejsem," říkala se šibalským úsměvem.

Fakt, že půjde v čele české výpravy, ji nadchl. "Dozvěděla jsem se to cestou z tréninku. Volal mi předseda svazu a vysypal to na mě. Měla jsem slzy v očích. Trenér za volantem taky. A doma to věděli skoro dřív než já. Chtěla jsem je překvapit. Zastavili jsme u baráku a máma hned: musím ti něco říct," líčila závodnice, která si volný čas nejraději krátí jízdou na in-line bruslích.

Nejvíc si věří v závodě na 5000 metrů

Na minulých hrách byl vlajkonošem Aleš Valenta. I o něm se před Salt Lake City hovořilo jako o velké naději na medaili. Nakonec získal zlatou. Ve stejné pozici je nyní Sáblíková. "Jistě že vím, kdo nesl vlajku před čtyřmi lety," přikyvuje hlavou. "A když jsem si to přečetla v novinách, tak mi to docvaklo. Ale jestli ode mě někdo očekává to samé jako v Alešově případě...," nechala větu nedokončenou.

Nejvíce si věří v závodě na 5000 metrů, který se uskuteční předposlední den her. "Do té doby budu trénovat a dobírat sílu na rotopedu, protože v hale jich je celkem asi třicet," líčí podmínky pro přípravu. Výlet do hor, který si plánovala, se neuskuteční. "Když jsem si to prožila na vlastní kůži tu dobu, raději se podívám v televizi," pokrčila smířlivě rameny.

Ubytování v olympijské vesnice ji nijak nenadchlo. "Že nemáme televizi, je mi jedno. Postel a skříň na pokoji jsou. Ale společná sprcha pro celé patro, to mě teda štve," kabonila se Sáblíková, která je na pokoji s Kateřinou Novotnou. Ta bude Česko reprezentovat v shorttracku. "Známe se, protože se scházíme při závodech na kolečkových bruslích," vysvětlovala.

Má sehnat podpisy hokejistů

Těší se na setkání s českými hokejisty. "Určitě na Jágra. Nikdy jsem se s ním ani s dalšími hráči reprezentace nesetkala. Zajímalo by mě, jak se lidi, kteří hrají v Americe a mají spoustu peněz, opravdu chovají. I když on mě pravděpodobně nezná," culila se.

Na velké vybavování ale asi nedojde. "Řeknu tak akorát dobrý den. Uvidím, jestli se bude chtít dát do řeči. Ale od kámošů jsem dostala instrukce, abych sehnala podpisy hokejistů, tak uvidíme," krčila rameny reprezentantka, která do batohu pro štěstí přibalila dva plyšové myšáky. Každopádně chce zápasy hokejového turnaje vidět na vlastní oči. "Fakt mě to láká. Čas určitě vyjde. Jen se musím domluvit s trenérem."

Karel Felt, Radek Malina, Právo

Zrušit


Časová osa: Vancouver 2010

Podsekce:

                 

Načítám data
Vyčkejte prosím, načítám data..