Článek
Číňanka upadla hned na začátku jízdy při čtverném odhozeném salchowu a dlouho to vypadalo, že dvojice skončila. Tan Čang se však rozhodla vzepřít se a dokázala jízdu nejen dokončit, ale ustát i všechny trojité skoky. Rozhodčí snahu ocenili takovými body, jež čínský pár udržely na stříbrné pozici. Právě takovéto okamžiky podle přihlížejících zdobí boje v olympijském duchu.
"Myslím, že to byla velice cenná závodní zkušenost," pravila Číňanka. "Bylo to pro mě důležité, protože jsem při skoku udělala na začátku chybu, ale hned po pádu jsem si říkala, že jízdu mohu dokončit. Tak proč to aspoň nezkusit," nastínila své pocity po těžkém pádu a následném nárazu do bariéry.
Ani nepomysleli, že by to vzdali
"Ani na chvíli jsme nepomysleli na to, že bychom to vzdali. Řekli jsme si - jedeme dál," přidal se partner Chao Čang. "Jak jsme postupně pokračovali v jízdě, byla to pro nás čím dál tím větší výzva. Byl to extrémní boj člověka proti bolesti," uvedl partner, jenž si před dvěma měsíci přivodil zranění achillovky. "Bylo to těžké, ale dokázali jsme to. To je skvělý pocit," řekl.
Naučený úsměv na tváři Tan Čang v kritickém momentu vystřídala bolestná grimasa. Hudba se zastavila a nikdo z diváků nevěřil, že jízda neskončila. Stříbrná pozice je ztracená, řekli si všichni. Krasobruslařka pomalu dojela k mantinelu k trenérovi. Stačilo však několik minut a Tan Čang pokynula - pusťte hudbu! Za to se jí dostalo aplausu od diváků, který při opětovném zahájení jízdy vystřídalo hrobové ticho.
Necítí se hrdinkou
A když volná jízda čínského páru skončila? V hale nebylo slyšet vlastního slova, ovace stojících diváků byly hlasitější než pro vítězný ruský pár Totmjaninová, Marinin. "Rozhodně se necítím jako hrdinka, prostě jsem jen bojovala o medaili," řekla Číňanka po finále na tiskové konferenci. Přesto se přítomní novináři nechali slyšet, že i kdyby Tan Čang vyhrála příští tři olympiády, zůstane ženou, jež se postavila kruté bolesti.
Pamětníci si okamžitě připomněli hry v Londýně v roce 1908, kdy drobný italský maratonec Pietri Dorando na trati olympijského závodu několikrát zkolaboval, ale jeho touha dokončit prestižní běh byla tak velká, že se do cíle i za pomoci diváků podél trati nakonec dostal. Sice byl nakonec diskvalifikován, ale vstoupil do dějin jako muž nezměrného odhodlání.
Stejně jako americká gymnastka Kerri Strugová, která se na hrách v roce 1996 v Atlantě kvůli těžkému výronu v kotníku vzdala své šance na zlatou medaili v přeskoku a šetřila síly pro soutěž týmů. I Turín nyní potvrdil, že podobně stateční sportovci ještě nevymřeli.
