Článek
Dnes čeká český tým semifinále olympiády se Švédskem. V čem je soupeř silnější než Slovensko, které jste vyřadili ve čtvrtfinále?
Mají daleko víc osobností než Slováci. Sundin, Forsberg, Lidström, ti všichni mají už mnoho za sebou, vyhráli hodně turnajů. Zápasy, jako bude tohle semifinále, jim nedělají problémy. Berou to jako normální utkání. V tom je největší rozdíl. A také v gólmanech. Myslím, že Lundqvist měl v NHL před startem olympiády z brankářů nejlepší formu.
Lundqvista dobře znáte z New Yorku Rangers. Je to výhoda či nevýhoda?
Ani jedno, ani druhé. V tom utkání totiž nikdo nebude mít mnoho příležitostí. Rozhodují malinké detaily nebo ošklivé góly. Nemyslím, že by někdo jel čtyřikrát sám na branku.
Švédsko jste před necelým rokem vyřadili v semifinále na mistrovství světa ve Vídni a vyhráli zlato. Může nastat podobná situace?
Švédové tady mají úplně jiné mužstvo než na loňském šampionátu. A rovněž náš tým je poněkud rozdílný, i když zase nešlo o takovou obměnu. Pořád je to však o něčem jiném. Myslím, že vítězství z Rakouska nehraje vůbec žádnou roli.
První zápasy v Turíně nebyly vydařené. Čtvrtfinále jste však zvládli bez problémů. Cítíte v mužstvu podobnou atmosféru jako loni ve Vídni?
Těžko říct. Všechno se začalo obracet po debaklu s Kanadou v první třetině. Možná jsme na něco čekali a nebyl tam potřebný startér. Ale ta úvodní třetina s Kanaďany nás vážně nakopla. Věděli jsme sice, že se o nic nehraje, jenže dostat sedm nula, to by byla ostuda, takže jsme v dalších dvou třetinách začali hrát svůj hokej.
Uvědomili jste si vážnost situace?
Máme dost zkušené mužstvo. Věděli jsme, že stačilo postoupit do čtvrtfinále. Tam se začíná od nuly. Se Slovenskem jsme hráli výborně dozadu. Udělali jsme jednu chybu, když obránce upadl. Ale jinak jsme nedali Slovákům vůbec nic. Takhle musíme hrát i proti Švédsku.
Shodou okolností se český tým podobně trápil i předloni ve Světovém poháru, pak ovšem jedna vydařená třetina zápasu ve Švédsku mužstvo nasměrovala až do semifinále. Mohl to být stejný okamžik?
Určitě. Všichni víme, že se ve skupině o nic nehraje. Člověk se musí i trošku šetřit. Není to jednoduché hrát šest utkání v osmi dnech, ještě na velkém hřišti. V NHL jsme neměli žádné volno, přiletěli jsme na olympiádu a hned nás čekaly zápasy. Vážně to není moc snadné. Navíc se třeba v nadcházejících utkáních bude hrát na tři lajny. Hodně hráčů je dost vytížených, hrají přesilovky i oslabení. Podvědomě jsme to měli v hlavách.
Šetříte se hodně i vy sám?
Ne, nešetřím. Proti Slovensku jsem se cítil dobře.
Většinou jste ale z ledu chodil hodně rychle.
Už jsem vážně v pohodě. Necítím se hůř. Myslím, že všichni by měli střídat krátce.
Máte za sebou na hrách šest zápasů, z toho tři vítězné. Jde současný tým srovnat s tím, který vybojoval zlato v Naganu?
Tam od nás nikdo nic nečekal. Teď to bylo naopak. Všichni měli vysoké očekávání. Ale po skupině se to asi změnilo. Trošku jsme si to udělali zase jako v Naganu a dostali se do stejné situace.
Vnímáte, že hokejová veřejnost sní o opakování osm let starého triumfu?
Před začátkem turnaje jsem se soustředil na výkony v Rangers. Teď se zase koncentruji maximálně na zápasy tady v Turíně a moc řeči kolem nevnímám. Ani noviny jsem nečetl.
Je podle vás zopakování zlatého triumfu možné?
Fanoušek samozřejmě vidí všechno dvakrát lépe než to je ve skutečnosti, nechce si připustit nic špatného. Ale buďme upřímní: záleží na ohromném štěstí, jedné malé chybě. Klíčové zápasy olympiády se vyhrávají o gól, maximálně o dva. Mužstva jsou vyrovnaná. Jakákoli chyba rozhodne celý zápas, tak to bylo i v Naganu. Tam jsme nebyli lepší. Chytal nám výborně Dominik Hašek a pak stačil jeden gól, abychom vyhráli.
V Turíně už český tým nasadil do hry tři gólmany. Co říkáte na fakt, že se po Haškovi a Vokounovi postavil do branky Milan Hnilička?
Nepřemýšlím o tom. Milan už má něco za sebou. Několikrát vychytal titul mistrů světa, hrál na velkých turnajích, daří se mu v české extralize a není to žádný mladý kluk. Určitě pro něj nebylo jednoduché do turnaje takhle naskočit, ale odchytal výborně oba zápasy. Myslím, že mu pomohl souboj s Kanadou, kdy nedostal gól. To se přeneslo do utkání se Slováky. Pro trenéra určitě nešlo o jednoduché rozhodnutí. Proto bych nikdy trenérem nechtěl být. Vždy je to riskantní, o náhodě.
Jak byste tuhle otázku řešil z pozici kouče Hadamczika?
Nemám plat jako trenér, tak jsem se do toho nepletl. Od toho je placený, aby se rozhodl.
