Chceme vyhrát, říkají před semifinále hokejisté

Středeční výhra naopak zahnala rozpaky z minulých zápasů českého výběru, křečovité úsměvy plné napětí vystřídalo u hráčů příjemné uvolnění. Podobné to je s fanoušky. Ti, kteří Hadamczikův výběr zatracovali, ho teď vynášejí do nebe. Úspěch leží nadosah. Příznivci věří ve zlaté tažení, hráči mluví o touze zvládnout další krok na cestě za snem.

Včerejší trénink v olympijské hale se nesl v odlehčené atmosféře. "Koukej si jít na střídačku pro helmu," vybízel s úsměvem útočník Jan Bulis největší hvězdu mužstva. Jaromír Jágr, který se do přípravy poprvé vrhl bez přilby a užíval si chvíli pocit svobody, jej poslechl přesto, že se tentokrát nemusel obávat nevybíravého zákroku soupeře.

Hecování nebralo konce. Po několika neshodách ohledně skóre vyprovokoval zjevně dobře naložený Jágr zápas na náhlou smrt, kterou nakonec rozhodl pro jeho tým Martin Ručinský. "Paráda, můžeme slavit," plácal borec nosící v zápasech číslo 68 svého parťáka.

Zároveň ale bylo na všech patrné odhodlání. "Chceme vyhrát, uděláme pro to všechno," slíbil za tým obránce Pavel Kubina. "Když už jsme došli takhle daleko, nesmíme jet domů bez medaile," říkal Marek Malík, který stále čeká na svůj první reprezentační úspěch.

Mezitím se čeští fanoušci pobývající v Turíně seskupili v restauraci Hockeyland, kde hráči po zápasech obvykle večeří. Bar zaplavily české dresy, vlajky a šály, připíjelo se na oslavu postupu přes Slovensko a současně i na úspěch v semifinále se Švédskem.

Dnes už to přijde. Odpoledne po půl páté se život v Česku na pár hodin skoro zastaví. Hospody, bary, restaurace v každém koutě země budou praskat ve švech. Přichystána bude i velká obrazovka na pražském Václaváku. Snad každý bude chtít sledovat zápas, po kterém bude jasné, zda se sen o opakování naganského triumfu rozplyne, nebo bude národ i v poslední den olympiády lačně hltat televizní obrazovky při finále. Hráči to vědí. Podporu národa vnímají až v Turíně.