Hlavní obsah

O zlatý hattrick se chce Kubina znovu pokusit ve Vancouveru

Radek MalinaPrávo

Toužil po zlatu. Mělo by pro něj výjimečnou hodnotu. Vítězství na olympijském turnaji v Turíně by ho totiž pasovalo do společnosti hráčů, kteří se pyšní triumfy ve Stanley cupu, na mistrovství světa i na olympijských hrách. Bronzová medaile přesto pro Pavla Kubinu znamená mimořádný úspěch.

Článek

"Mohl jsem být součástí výjimečného týmu. Vezměte si, co tohle mužstvo dokázalo od šestadevadesátého. To je přece fantazie. A pro mě vždy bude čest v takovém týmu být. Vezeme si bronz z olympiády a to není málo. Snad se ještě na takovém turnaji jednou dáme dohromady," říkal Kubina.

Jestli to bude s nějakými drobnými změnami na olympijských hrách za čtyři roky ve Vancouveru, netuší. "Záleží, jakou budou mít starší kluci chuť do hokeje. Dominik Hašek také říkal po Salt Lake, že končí a stejně se vrátil."

Věří, že ještě jednou dostane šanci porvat se o vstupenku do společnosti vítězů třech cenných trofejí. "Bylo by krásné být v takové společnosti. Ale já jsem vážně rád i za bronzovou medaili. Pokud na to budu za čtyři roky mít a budu v mužstvu pro Vancouver, nechám na ledě všechno," slíbil urostlý bek Tampy Bay.

Nechtěl ale srovnávat medailové stupně z olympijských her s triumfem ve Stanley cupu či mistrovství světa. "V play-off za oceánem potřebujete osmnáct zápasů. Je to výsledek šestiměsíční práce. Na olympiádě je vše otázka štěstí ve třech zápasech. Navíc hrajete osm utkání v jedenácti dnech. To je hrozné. Ale rozhodně stálo za to přijet," pokýval hlavou.

Uznal chyby

Dobře přitom věděl, že výkony týmu nebyly právě optimální. "V základní skupině jsme až na dvě třetiny zápasu s Kanadou nehráli dobře. Základem úspěchu byl souboj se Slováky ve čtvrtfinále. Tam jsme si výhru zasloužili. Proti Švédsku nám nešlo nic. Chyby se stávají, i takové zápasy člověk hraje." Mrzelo ho, že nemohl radost z vítězství nad Ruskem v boji o bronz vychutnat přímo na ledě se spoluhráči. Při závěrečné siréně byl totiž už převlečený na střídačce. Zápas nedohrál po brutálním zákroku Kovalčuka. Nad pravým okem měl krvavý šrám, pochroumaný nos, z něhož mu před tím tekla krev, a k tomu ještě rozseknutý ret.

"Motala se mi hlava, cítil jsem slabost. Už jsem dál hrát nemohl. Znovu se ukázalo, že ne všichni hráči k sobě chovají respekt," zlobil se. Gól Marka Židlického, který ztrestal faul na spoluhráče, neviděl. Když se vrátil na střídačku, už byl celkem v klidu. "Kluci to sehráli super," usmíval se blaženě.

Reklama