Rubriky:

Rychlobruslení

Sáblíková: Beru jakoukoliv medaili, na tom se nic nemění

25. ledna 2010 20:21

Před čtyřmi roky v Turíně byla rychlobruslařka Martina Sáblíková benjamínkem olympijské výpravy. Pro Vancouver je největší českou medailovou nadějí... „Vyzrála jsem. Ale zůstávám při zemi. Budu spokojená s jakoukoliv medailí,“ odmítá stále roli největší favoritky na dvě olympijská zlata...

 

Milan Malíček, Právo

Co jste stihla za necelé čtyři dny od návratu z Collalba a před nedělním odletem do Kanady?

Vyprat sedm praček prádla, sbalit věci a rozloučit se s fanoušky. Do Velkého Oseku za mnou přijeli rodiče. Maminka vařila. Na její řízky naruby a bramboráky budu vzpomínat i na olympiádě a budu se na ně těšit domů.

Prý jste na talismany poněkud háklivá. Vezete si vůbec nějakého?

Na baťohu mám olympijského maskota, mořského medvídka. Tím druhým je trenér. To stačí.

Vezete asi nějaké filmy, nebo knížku?

Knížku, Stmívání, třetí díl, ten čtvrtý jsem nakonec nechala doma.

Těšíte se na závěrečnou přípravu do Calgary?

Samozřejmě, říkám si, že se třeba ještě něco může vypilovat.

Kanaďané dělali řadě sportovců problémy se závěrečnou přípravou. Neobáváte se v Calgary něčeho podobného? 

Myslím, že ne, i když cestou na letiště nám trenér v autě oznámil, že doufá, že nás nechají na bruslit... Uvidíme, ale snad by problém být neměl, míst pro trénink je dost.

Neletěla byste raději rovnou do Vancouveru? 

To nejde, tam se to stejně otevírá až 6. února.

Je velký rozdíl mezi dráhami v Calgary a Vancouveru? 

Určitě ano, hodně veliký. Především v nadmořské výšce. V Calgary se jezdí rychleji, ale s tím nebude problém. Hlavně už budeme za sebou mít aklimatizaci.

Je něco, z čeho máte před olympiádou obavy? 

Zatím ani ne, naštěstí všechno probíhá, jak má. Hlavně, aby nám vydrželo zdraví.

Vzpomenete si ještě, jaký byl odlet do Turína? 

Určitě. Tehdy jsme přijeli na letiště na poslední chvíli, takže jsme se báli, že nám spoj uletí (smích). Před odletem do Kanady jsme pro změnu přijeli extrémně brzo.

Tenkrát jste jako sportovkyně letěla sama, teď jste dvě. Opravdu jste s Karolínou Erbanovou tak velké kamarádky, jak tvrdíte? 

To platí. Nějak to vyplynulo ze situace, hlavně asi kvůli tomu, že jsme hodně často spolu na cestách, a s kým jiným se mám bavit. Především si ale dobře rozumíme. Budeme na jednom pokoji bydlet i v olympijské vesnici.

Vyptává se Karolína hodně, jak to vypadá na olympiádě a na atmosféru?

Něco se ptala, ale ne moc. Myslím, že to zvládne sama, že uvidí, že to není tak strašné nebo svazující. Obě si to chceme užít.

Na co se nejvíc těšíte na olympiádě?

Nevím, teď myslím na Calgary, takže je těžké myslet na Vancouver. Těším se ale na všechno, ať už to dopadne jakkoli, i když bych chtěla dopadnout tak, jak bych chtěla...

Pořád si letíte jen pro jakoukoli medaili? 

Pořád. Na tom se nic nemění a měnit nebude. Zůstávám při zemi.

Už na vás padla nervozita z toho, že se o vás hovoří jako o největší medailové naději? 

Nemyslím na to. Nervozita na mne dolehne až ve Vancouveru.

Nerozhodí vás, ani když trenér řekne do médií, že bude jedna zlatá a možná i dvě?

To řekl on, ne já, takže když se to nepovede, nebude to tolik na mne, jako na něm (smích).

Ale vy sama říkáte, že trenér má vždycky pravdu...

Bylo by fajn, kdyby měl pravdu i tentokrát, ale já to říct nemůžu, a ani nechci. Může to dopadnout jakkoli, nemůžu přece dopředu říkat, jak to dopadne.

Ještě před přípravou v Collalbu vás pobolívala záda, jak jste na tom teď? 

Pár dní jsem nebruslila, takže mě záda nebolí. Uvidíme v Kanadě. Ale odjela jsem s tím už tři závody, tak myslím, že horší než to bylo na začátku, když mě záda začala bolet, to nebude.

Prý ponesete jako v Turíně vlajku? 

Netuším, kdo ponese vlajku. Zatím mě nikdo neoslovil. Ale v Turíně to byl opravdu silný zážitek. Je to pocta. Ve výpravě je dost dobrých sportovců. Uvidíme.

Mohla byste být vlajkonoškou na pár olympiád dopředu... 

Tak to nevím, ale v Karolíně mám zdatnou nástupkyni.

Koho chcete vidět na olympiádě? 

Jestli se mi povede nějaká medaile, chtěla bych se zajet podívat na závěrečnou štafetu biatlonistů, jinak se nikam asi nedostanu, protože budeme úplně někde jinde, mimo.

S jakým pocitem byste chtěla odjíždět z Calgary do Vancouveru, po té závěrečné přípravě? 

Bylo by fajn, kdybych se cítila jako na mistrovství Evropy v Hamaru. Tam jsem se do toho trefovala a měla pocit, že mi to jede. To by asi bylo vůbec nejlepší.

A s jakým pocitem byste chtěla opouštět Vancouver? 

Se spokojeností, to by mi stačilo. Fakt by mi stačila jedna medaile. A jinou odpověď ze mne nedostanete.

Karel Felt, Sport.cz, Právo

Časová osa: Rychlobruslení

Filtr článků - Rychlobruslení