BRÜCKNER GLOSUJE: Francouzi a Japonci létali, Chorvatům a Belgičanům nešly nohy

Hodně rozdílné, až do očí bijící byly zápasy v obou polovinách pavouka. Myslím tím tu část, v níž postoupily do čtvrtfinále Uruguay, Francie, Brazílie a Belgie, a té druhé, z níž jsou ve čtvrtfinále Rusko, Chorvatsko, Švédsko a Anglie. Pojmenuji si ty poloviny A a B. Na straně áčka byla větší kvalita odehraných zápasů, s tím ale souvisí i kvalita mužstev. V polovině A padlo v základní hrací době sedmnáct branek, a v tomto časovém úseku byly rozhodnuty tři zápasy. V béčku padlo sedm branek, tři utkání dospěly k pokutovým kopům, zatímco v áčku jen jediné.

V béčku padly jen dva góly ze hry, a to ještě vlastní, protože jinak by podle mne švýcarský gólman slabou Forsbergovu střelu chytil. Ten chorvatský v duelu s Dány měl také prvky „vlastence", protože míč se odrazil od zad jednoho z bránících hráčů k Mandžukičovi. Všechny ostatní góly byly ze standardních situací. Prvkem, který se stává taktickou variantou, jsou dlouhé auty. Není to novinka, ale mužstva se na ně mohou připravit mnohem obtížněji, než třeba na rohový nebo trestný kop. Standardní situace vždycky byly silnou zbraní a padá z nich hodně branek. V Rusku až nečekaně mnoho.

Šampionát také ukázal, že ta „přihrávkovaná", jak já říkám tomu, co hráli třeba Španělé, nefungovala. Jistě, přípravná kombinace je důležitá, ale když je přihrávek moc, nebo až přespříliš, je to kontraproduktivní. Procenta držení míče jsou pak jen jedním, ale z hlediska výsledku nepodstatným, ukazatelem.

Nebudu rozebírat každý zápas, spíš nabídnu pár postřehů. Po skupinách jsem vyzdvihl ofenzívní fotbal Chorvatska a Belgie, oba tyto celky postoupily do čtvrtfinále, ale oba se hodně trápily a měly namále. Chorvati prošli na penalty, Belgičané dali vítězný gól v posledních desítkách sekund. I takové proměny k fotbalu patří. Ty dva týmy nebyly ve své fotbalové kůži a jejích hráčům nešly nohy. Naopak výkony Francie byly ve skupině řekněme podivné a v osmifinále přehrála Argentinu rychlostí, přímočarostí, hrála krásný fotbal.

Hodně branek padlo v posledních desítkách sekund nastavení, nebo i v té poslední. Když se podíváte na ligové soutěže, tolik jich není a dlouho se o nich mluví. Vezmu si jako příklad Belgii a Kolumbii. Kdyby Japonci už poslední rohový kop nekopali, nebo ho zahráli bez rizika, nejspíš by se šlo do prodloužení. Ale oni to riskli, nekalkulovali. A Belgie ukázala svoji ofenzívní sílu, využila toho.

Angličané jsou opěvovaní jako výborní hlavičkáři, ale Kolumbijec Mina vyrovnal ze vzduchu. Kolumbijci využili svoji technickou kvalitu při zahrávání standardních situací a jeho výšku i údernost, na šampionátu dal hlavou tři góly. Rozhodčí Geiger hodně hlídal dvojičky při rohových kopech, pískal fauly, po jednom kopali Angličané penaltu. Možná se báli jít důrazněji ve vzduchu do Kolumbijců, aby z toho nebyla penalta. Hráli ve vlastní šestnáctce hodně opatrně. Angličané na rozdíl od Japonců do rizika nešli, ale také se jim to nevyplatilo. Důležitou roli v těchto situacích hraje i náhoda a štěstí, které také k fotbalu patří. Hodně branek ale padalo i v úvodní desetiminutovce, což dalo zápasům také patřičný náboj.

Většinou postoupila mužstva s ofenzívním pojetím, ale například Rusové se ze skupiny, a pak i do čtvrtfinále doslova probránili. Bránících mužstev bylo víc, konečně dobrá defenzíva je základ. Záleží i na jejím pojetí. Třeba Uruguay nebo Brazílie ji mají založenou především na kvalitě hráčů, jiné týmy hlavně na systému. Důležité je, jak se kvalita a systém skloubí.

Zastavím se ještě u Luky Modriče, kterého jsem hodně chválil po základní skupině. V zápase s Dány nebyl ve své kůži, což se ukázalo už při penaltě, kterou neproměnil. Obdivuji u něj odvahu, s níž šel na penaltový rozstřel. Bylo na něm vidět, že je hodně nervózní, cítil obrovskou odpovědnost. Nevím, jestli patří k hráčům, kteří takové situace vyhledávají, ale nevypadal na první pohled dobře. Důležité je, že situaci zvládl, penaltu proměnil a dál může táhnout Chorvaty k naplnění jejich medailového snu.

Zmíním se ještě o Japoncích. Už ve skupině hráli velice kolektivně, disciplinovaně, jsou techničtí a rychlí. V osmifinále doslova zaskočili Belgii úžasným pohybem, dlouhé minuty si s nimi favorit nevěděl rady. Byli hodně sympatičtí. Pro mne jsou svým způsobem vítězi tím, jak fotbal pojali, jak se prezentovali na hřišti i mimo ně. A nakonec uklidili svoji kabinu a poděkovali pořadatelům. To se vidí málokdy. Jsou velice kultivovaní a fotbalově rostou.

Mám-li hledat favorita šampionátu, pak spíš v A polovině pavouka. Škoda, že už nemůže být finále Rusko - Švédsko, to by bylo jako mnohokrát v hokeji, to samozřejmě žertuji. Ale... jak už jsem zmínil, viděli jsme velké proměny mužstev během pár dní, dvou utkání. Věřím, že čtvrtfinále nám nabídnou pěkné zápasy, v nichž bude převažovat ofenzíva, podpořená rychlostí, a týmy rozeberou ty „autobusové" obrany, zaparkované v šestnáctkách soupeře. Vůbec nepochybuji o tom, že mužstva budou dobře bránit jako dosud, takže platí i moje myšlenka, kterou jsem vyslovil po základních skupinách. Jedna jediná chyba může být smrtelná..."