BRÜCKNER GLOSUJE: Staré hvězdy pomalu zapadají, vycházejí nové

Postup Francie, Anglie a Chorvatska k nim určitě nepočítám. A pro mne to nebyl ani postup Belgie. Ta se prezentuje od prvního utkání skvělým, kompaktním, kolektivním fotbalem. Francie zařadila vyšší a kvalitnější rychlostní stupeň. Anglie podává od začátku stabilní výkony a přežila svoji penaltovou smrt. Trochu se tomu vymykají Chorvati, kteří postupují s odřenými zády, ale teď proti nim stáli Rusové, kteří udělali opravdu velký pokrok. Ale platí i to, že kdyby se ty zápasy opakovaly za týden, mohly by klidně dopadnout úplně jinak.

Ukázal se rozdíl mezi jihoamerickým a evropským fotbalem. Ten jihoamerický, myslím tím Uruguay a Brazílii, staví na individualitách. Když jim ale zápas nevyjde, nemají to čím nahradit, co nabídnout. Neumí situaci řešit, nemají protizbraň. Brazilcům chyběl ve středu hřiště Casemiro, nikdo nedokázal zastavovat akce soupeře, jako to umí on. Neymar? Vynikající, rozdílový hráč, ale když mu to nevyjde, není přínosem. Myslím si ale, že doplácel i na svoje divadelnictví. Nebyl podle mne tak koncentrovaný, což se projevilo na výkonu.

Pro srovnání si vezmu z tohoto čtvrtfinálového duelu výkony Neymara, Gabriela Jesuse a Williana, proti nim De Bruyneho, Hazarda a Lukaka. Kdybych je měl hodnotit bodově, pak Belgičané vysoko vyhráli právě tím kolektivním pojetím proti individuálnímu. Podobně dopadla Uruguay, která si neporadila s absencí Cavaniho. Suárez to vpředu sám nezvládl, a také neustálou gestikulací vypadl z koncentrace.

Vrcholící šampionát ukázal, že staré hvězdy, myslím tím léta dominantní hráče jako jsou Messi a Ronaldo pomalu zapadají, na šampionátu vycházejí nové. Nejsou to neznámí hráči, ale tady nejenže vystoupili ze jejich stínu, ale sami je zastínili. Myslím například Francouze Mbappého a Griezmanna, Belgičany Courtoise, De Bruyneho, Hazarda, Lukaka, ale také třeba Angličana Maguireho, a samozřejmě Chorvata Modriče. Moc mu sice nejdou penalty, ale třeba na závěr utkání s Ruskem vzal všechno plně na sebe, jako skutečný lídr týmu. Když se ještě zastavím u těch penalt, pak mě zklamal Rus Smolov, to byla strašidelná penalta. Neproměnili je jiní borci, ale on to kopl nejlajdáčtěji ze všech.

Pět z dvanácti čtvrtfinálových gólů padlo ze standardních situací. Je to víc než na jiných šampionátech, ale pro mne to není nic překvapivého. Slyšel jsem názor, že při standardce přeci není nic tak složitého si obsadit nebezpečné hráče soupeře a prostor v šestnáctce. To je příliš zjednodušené. Standardky jsou mocná zbraň a všechna mužstva je využívají. Vzhledem k propracovanosti defenzív se těžko prokombinovávají do šancí. Rohové kopy a trestné kopy kolem třiceti metrů od šestnáctky vítají. Třeba Kolumbie v osmifinálovém utkání s Anglií vyrovnala z jediného rohového kopu.

S tím hlídáním je to složité. Vždyť šikovnému hráči stačí udělat tři kroky doleva, dva zpátky a je volný. A tomu pomáhá i pohyb dalších hráčů. Když je míč dobře kopnutý, pak si kolikrát nafackujete sám, jako nešťastník Fernandinho, kterého zmátl vyskakující Kompany a míč se mu pak od ruky odrazil do vlastní branky. Znám to, rád jsem standardky vymýšlel, dávali jsme z nich hodně gólů a málo dostávali. Roli tu nově hraje i video, pro bránící hráče je to strašák. Bojí se soupeře víc atakovat, aby jim rozhodčí nepískl faul a penaltu. Video to vidí. Se standardkami souvisí i produktivita. Francouzi vystřelili dvakrát mezi tyče a dali dva góly, Belgičané přehrávali Brazilce, ale vystřelili mezi tyče jen třikrát, Brazilci čtyřikrát.

Tenhle šampionát mě hodně zaujal z mnoha pohledů. Na pár výjimek jsme viděli velmi dramatické zápasy. Fanoušci jsou fantastičtí jak na stadiónech, tak i mimo ně, žádné průšvihy. V Rusku fotbalem všichni žijí, přijeli sem desítky tisíc fanoušků z celého světa a organizace funguje perfektně. Šampionátem žijí nejen milióny lidí v účastnických zemích, ale stamilióny v těch ostatních. Fotbal ukazuje, jak obrovský je fenomén a je skvělé, že k tomu přispívají svým chováním i hráči a týmy. Příklad Japonců, o němž jsem psal po osmifinále, je to, co fotbalu ohromně pomáhá.

Ale zpátky do Ruska. Pořád tvrdím, že ta část pavouka, z níž postoupili Francouzi a Belgičané, je silnější a vzejde z ní i mistr světa. V téhle části to bylo víc o kvalitě a gólech, v té druhé nechyběla dramatičnost, ale kvalita byla o malinko nižší. To se však může změnit. Mám-li si tipnout finále, pak Belgie s Anglií, ale sázkaře varuji, že jsem toho nikdy moc neuhádl. Z mistrovství světa se stalo mistrovství Evropy hlavně proto, že kolektivní pojetí předčilo to individuální.