Rubriky:

Sport+

Syn? Rady ode mě slyšet nechce, tvrdí tahoun Litvínova. Střelbu občas piluje i doma

20. ledna 2019 11:39 - Litvínov

V Litvínově zažil mistrovskou euforii i nepříjemné útrapy. Před čtyřmi lety František Lukeš vystřelil Vervě historický titul, loni jí v nervydrásající baráži zase důležitými trefami pomohl k záchraně. Šikovný útočník válí také v probíhající sezóně. S 13 góly a 16 asistencemi je v popředí produktivity celé extraligy, přitom mu letos bude už sedmatřicet let.

 

Radek Petrášek, ČTK

Pořád si držíte top formu. Jaký na ni máte recept?

Je to asi o tréninku a přístupu. Taky je strašně důležité, že hraju deset let v lajně s Viktorem Hüblem. Chemie mezi námi je výborná, i psychicky jsem na tom dobře.

Zařadil jste za poslední roky nějaké novoty do letní přípravy?

Spíš toho dělám víc než před třicítkou. Když jsem byl mladší, říkal mi bývalý spoluhráč Ivoš Prorok: ,počkej po třicítce, bude to všechno bolet.' A měl pravdu. Rok od roku mě bolí svaly a páteř víc. Ale máme skvělého fyzioterapeuta Milana Javanského, který nás dává do kupy. Takže zkrátka tvrdá práce a dobrý chiropraktik.

Upravil jste po třicítce svůj jídelníček?

V létě si ho hlídám. Ale v sezoně jdou zápasy rychle za sebou a tělo má strašně velký výdej. Takže si dávám ryby, batáty, rýži, ale třeba i knedlíky, svíčkovou...Prostě všechno, protože to hned spálím. Jím víckrát denně, mám svačiny a menší porce, které si vždycky navážím.

Pomáhá vám třeba i delší spánek?

Znám svoje tělo. Já chodím do postele kolem dvanácté a vstávám ráno v sedm. Sedm hodin kvalitního spánku je můj standard. Když to přetáhnu a spím třeba déle než osm hodin, jsem už takový unavený, přespalý.

Litvínovský hokejista František Lukeš.

HC Verva Litvínov

S kamarádem Viktorem Hüblem vám to v lajně šlape už nějaký pátek. Dá se říct, že spolu hrajete skoro poslepu?

Je hrozně chytrý hráč. Myslím, že i já přemýšlím na ledě docela dobře a když máte s někým stejné myšlenky, jde to samo. Tušíme, kde by se druhý z nás mohl pohybovat a dobře čteme hru. Kolikrát ani nekoukám, dám puk do nějakého prostoru a Viktor tam je. Také on mě často najde zpoza brány naslepo. Dřív jsem hrál v lajně s Albym Reichlem a s ním to bylo to samé.

S Hüblem patříte k ikonám litvínovského hokeje. Zvyšujete v kabině hodně hlas?

Občas je to zapotřebí, ale tohle jinak vůbec nevyhledáváme. Od toho tam máme kapitána Michala Trávníčka. Když je potřeba něco říct, tak to řekneme, ale že bychom řvali, to ne.

Verva loni zachraňovala příslušnost mezi elitou až v baráži, v tomto ročníku se naopak pere o přímou účast v play off. Jak dosavadní průběh sezony hodnotíte?

Skvěle se nám povedl úvod, kdy jsme sedmkrát vyhráli. Pak přišla pasáž, kdy odešel obránce Kubát, čímž se nám rozpadly přesilovky. Zvykali jsme si na něco jiného. Teď jsme jako na houpačce. Potřebovali bychom vítěznou šňůru tří nebo čtyř zápasů, abychom se odrazili, což se ale zatím nedaří. V nejbližších zápasech chceme navázat na nedávný výkon z Brna a nic neměnit. Žádné křížné nahrávky, prostě to dávat o mantinely a hrát co nejjednodušší hokej.

Hokejový talent po vás zdědil sedmiletý syn František. Často se na něj chodíte dívat?

Když můžu, tak jezdím. Oni hrají jako my v pátek a v neděli, takže to stíhám málo, ale teď už začali hrát i na velké hřiště a zápasy mají i v sobotu, což je pro mě lepší. Měl být věkem ještě v přípravce nebo první třídě, ale hraje už za čtvrtou. Má to asi po mně v krvi. Samozřejmě ti kluci, s kterými hraje, v létě vytáhnou. On je ještě malinký, má malé nohy, ale bruslařsky je na tom dobře. Umí brzdit, přešlapovat, na sedmiletého kluka je šikovný.

Hráči Litvínova se radují z vítězství v Liberci.

Radek Petrášek, ČTK

Bere si vaše rady k srdci?

On si nenechá moc radit od nikoho, což má po mně. Třeba bruslit ho naučila manželka.

Vážně?

Jo, když jsem totiž s ním já začal chodit na led, tak mě neposlouchal. Když mu něco radím, tak ode mě nechce vůbec nic slyšet. Je prostě svůj. (úsměv)

Synovi jste na zahradě před domem v Kadani postavil hřiště. Kdy tento nápad vznikl?

Když kluk začal chodit, dal jsem mu poprvé do ruky hokejku. V létě s ní vždycky běhal venku, jenže v zimě s ní musel být v baráku a my měli omlácený nový futra a zdi. Na zahradě vedle bazénu byl prostor. Takže jsem tam nechal vybetonovat hřiště.

Jaké má rozměry?

10x6 metrů. V létě tam může kluk hrát třeba i basket, v zimě bruslit a hrát hokej. Musí teda mrznout, aby se dal udělat led. Loni to nešlo, ale před dvěma lety jsem ho měl, i když je to časově náročné, aby měl aspoň pět centimetrů. Dělal jsem ho tři dny. Jenom se rozprašuje voda. Dal jsem tam vždycky vrstvu a počkal, až zmrzne...

Hokejisté Litvínova se raduje z gólu proti Kometě Brno.

Václav Šálek, ČTK

V létě na hřišti pilujete střelbu?

Střílíme s malým. Objednal jsem si před časem puky. Předloni jsem střílel dost, jenže moc mi to pak nešlo a s Litvínovem jsme hráli baráž. Teď jsem se na to vyprdnul a jde mi to na ledě líp (smích). Ale určitě teď, jak bude kluk větší, s ním budu trénovat víc.

Když sviští na bránu jeden kotouč za druhým, nemají sousedi někdy strach?

Já mám dobré sousedy, a hlavně za bránou, na kterou střílím, je pole. Navíc jsem natáhl dvě tyče z lešení a rozprostřel mezi ně velkou síť, takže když přestřelím, puk většinou skončí v ní. Když ne, mastí do toho pole.

Nemá manželka někdy hokeje už nad hlavu?

My jsme spolu dlouho, od mých devatenácti let, a být hokejovou mamkou si tedy už zvykla. (úsměv)

Jan Švanda, Sport.cz, Právo

Zrušit

Nejlepší články a glosy jednou týdně do e-mailu

Zadané údaje zpracováváme dle těchto podmínek.

Časová osa: Sport+

Filtr článků - Sport+