Článek
Jednoho nechtěli v Baníku, další musel vzít zavděk Kazachstánem coby nepotřebný v sestavě českého klubu z města aut, jiné vyhazovali na zkouškách v druholigových týmech či se stali nepotřebnými v zavedených českých klubech. Přesně taková je historie hráčů, kteří nyní oslňují Ligu mistrů v dresu Slavie. Nejen z pohledu českého, ale i evropského. Hold Slavii vzdávají po vzájemných bitvách v Německu, Itálii či Španělsku. A nejde jen o zdvořilostní projev úcty. Trpišovského tým není mezi evropskými giganty do počtu.
Už v průběhu minulé sezony oslňoval na mezinárodní scéně, když složil na lopatky Sevillu a trápil Chelsea. Ale teď se posunul na jiný level. Nespokojil se s účastí mezi smetánkou kontinentálního fotbalu. A že los Champions League byl k Pražanům hodně štědrý a nadělil Slavii skutečnou šlechtu.
Nekompromisní souboj slávisty Vladimíra Coufala s Arturem Vidalem z Barcelony.
Mnozí se klubu z Edenu vysmívali. Varovali, že bude pro smích. Jenže smích tuhne velikánům jako Messi, Griezmann, Lukaku i mnohým dalším. Nenarazili totiž na trpaslíka, který se třese a čeká na popravu.
Pražané skupinu dráždí hrou, s níž soupeři nepočítali. „Fotbal vás hrát nenaučím, ale běhat ano," zlehčuje Trpišovský s oblibou, jak z hráčů, s nimiž se příliš nepočítalo, udělal tým loupící body fotbalovým velikánům Evropy.
Hráči z Edenu ohromují v každém kole soutěže naběhanými kilometry, jenže nejde jen o porci metrů, kterou polykají. Přidávají odvahu, snahu o kombinaci, disciplínu a neuvěřitelnou porci sebeobětování. „Pořád vtloukáme hráčům do hlavy, že pokud budou psychicky i fyzicky pracovat na sto procent a podřídí se všichni do jednoho, můžeme konkurovat všem. Ale jen jako tým! Netvrdím, že je budeme porážet. Ale hrát důstojně. Jako rovný s rovným. Protože aktivita dává naději na úspěch více než pasivita," netají Trpišovský, že týmové pojetí je v jeho podání klíčové.
Je jeho umem, jak jej svěřenci následují. Kdyby je hnal po špatné cestě, těžko by ochotně vydávali porci sil až extrémní. „Vážím si, jak všichni hrábli na samé dno sil," klaněl se po ohromující remíze v Barceloně Trpišovský. Ale stejný obdiv jeho tým zasloužil i v předešlých představeních Ligy mistrů.
Pochopitelně mezi jiné ingredience přidává Trpišovský i patřičnou špetku taktické dovednosti. Jako když v Barceloně vystavil dvě linie hráčů při defenzivním postavení tak daleko od vlastní brány, že se na trávník slavného fotbalového chrámu skoro nevešli. Současně ale nediktuje destrukci. I proti šampionům soutěže udivuje touhou po ofenzivě. „Ale tam nás limitují zkušenosti. Kluci si na posledních dvaceti třiceti metrech před brankou soupeře až příliš uvědomují, že šancí v takových zápasech je málo a pod tlakem volí chybná řešení," vidí nedostatky Trpišovský.
Spokojený trenér Slavie Jindřich Trpišovský po výhře v Doosan Areně v Plzni.
Sedmadvacet let čekal český fotbal v konfrontaci s Barcelonou na bodový zisk. Remíza v podání Slavie nebyla dílem náhody, byť pochopitelně měli Pražané kus štěstí. Ale to bylo jen odměnou za trpělivost, s kterou opakují parádní výkony od začátku skupiny. „Nastoupit v Barceloně byl dar. Odměna za dva roky práce. A získaný bod snad bude i motivací k práci další," doufá Trpišovský, že Slavia obstojí i v konfrontacích příštích. Pokud se bude držet cesty, s níž zdeptala pětinásobného krále Ligy mistrů, může se i české fotbalové prostředí radovat a těšit, protože jde o poukázku na zážitky nejen pro samotnou Slavii.
