Chvála pro Lvíčata! Lingr? Drzoun, ničeho se nebojí, smeká bývalý reprezentant Heinz

"Náš výkon v prvním zápase na mistrovství Evropy jedenadvacítek proti Itálii se mi osobně líbil. Hlavně jak kluci na trávníku bojovali, jeden podporoval druhého. Byli jsme disciplinovaní a odehráli podle mě velice kvalitní utkání.

Vyzdvihnout bych chtěl Lingra, který mě zaujal moc. Mohl dát jeden nebo dva góly. Rval se, nebál se hrát, byl drzý a zarputilý, dovolil si. Nedával jen alibistické přihrávky, ale snažil se něco vymyslet. Nebojácný, nechal tam všechno. Ve Slavii sice nenastupuje pravidelně v základu, ale je na něm znát, že je už víc vyhraný. Působí ve výborném mužstvu, takže kvalitativně roste. Bylo vidět, že se ničeho nebojí, za každé situace chtěl míč. Líbili se mi hráči i ve středu zálohy, gólman podržel… Dobře ale hráli všichni.

Italové byli sice papírově silnější, ale na hřišti to tak nevypadalo. Plus pro nás bylo, že jsme byli velmi nebezpeční při standardkách, které ve vyrovnaných utkáních rozhodují. Ze začátku to byla oťukávaná. Pak přišla část, kdy jsme mohli dát gól a nepustili je za půlku. Kdyby se Lingr trefil, bylo by to zajímavější. Po jeho neproměněné šanci převzali Italové iniciativu, začali se víc tlačit dopředu, byli silnější na míči. V momentě, kdy jsme měli dobrou pasáž, jsme z takové malé hloupé chybky inkasovali. Škoda. Potrestali nás opravdu z první vážnější šance.

Ale pak jsme zabojovali a přišlo vyrovnání. Po něm Italové znervózněli a byli podráždění, což vyústilo v červenou kartu, kdy Tonali pošlapal Šašinku. To si měl odpustit. Mohl ho přeskočit, ale on na něj dvakrát šlápl. První došlápnutí možná ještě jakžtakž, ale to druhé? Jasně na červenou! Zapracovaly emoce…

Po jeho vyloučení nastal paradox. Místo abychom na Italy trochu zatlačili, oni naopak přitlačili v deseti nás. Samozřejmě klukům do hlav nevidím, ale z vlastní zkušenosti vím, že když nám někoho rozhodčí vyloučil, víc jsme se semkli. Byli jsme takoví naštvaní a chtěli ještě víc běhat. Když naopak přišla červená pro soupeře, došlo v hlavách kolikrát k takovému uspokojení. Říkáte si, paráda, je venku, teď už se nám nemůže nic stát… A to je chyba. Nesmíte povolit v žádné minutě, zvlášť s takhle silným soupeřem.

Vypracovali si šance, my přitom měli i smůlu, že třeba vystřelili na bránu, přes šajtli se balon svezl a našel hráče přímo mezi malým vápnem a penaltou. Jedlička ovšem dobře stál, přesně tam, kde měl být, a reflexivně ho vytěsnil. Dvakrát ho trefili do nohy, pak dvakrát výborně vyrazil míč, kluky v závěru velice podržel.

V závěru jsme měli sice trochu štěstí, ale když se na zápas podívám celkově a objektivně, remíza byla spravedlivá. Skupina je těžká, bod je cenný a každý bude na konci rozhodovat."