Nejkrutější a nejhektičtější dny mého života, vzpomíná Vůjtek na tragédii svých bývalých svěřenců

7. září 2021 06:19 - Praha

„Ten čas tak strašně rychle letí,“ kroutí hlavou čtyřiasedmdesátiletý trenér Vladimír Vůjtek starší, že dnes je tomu na den přesně už deset let od pádu letadla s hokejisty ruského Lokomotivu Jaroslavle kteří cestovali ke svému prvnímu zápasu sezony KHL do Minsku. Vůjtek mužstvo ještě pár měsíců předtím vedl a získal s ním v KHL bronz. O to víc jej tragédie, kterou nepřežili ani jeho krajané hokejisté Karel Rachůnek, Jan Marek a Josef Vašíček, zasáhla.

 

Profimedia.cz

Vzpomenete si, jak jste se o celé tragédii dozvěděl?

Byla středa a já jel zrovna autem na Slovensko převzít jejich národní tým. Dozvěděl jsem se to už pár minut po katastrofě, když mi volal činovník klubu z Kazaně, že to u nich běží v televizi. Věřil jsem mu, ale stejně jsem chtěl vědět víc, kdo byl na palubě letadla, kdo ne.

Jak jste to zjišťoval?

Vytočil jsem číslo manažera Jaroslavle, protože on s mančaftem hodně létal, absolvoval s ním většinu cest. Říkal jsem si, že když mi to nezvedne, tak tam zůstal taky...

Vladimír Vůjtek.

Vlastimil Vacek, Právo

A zvedl vám to?

Nakonec jo. Byl jediným z vedení, který se zachránil tím, že s mužstvem neletěl. Měl se k němu přidat až na další zápas v Moskvě.

Vy jste se s většinou týmu viděl ještě měsíc a půl před pádem letadla, že?

Ano, do Jaroslavle jsem se ještě 25. července vracel na předávání bronzových medailí, které jsme předtím v KHL získali. A měsíc a půl poté došlo k té tragédii. Dvě třetiny mužstva jsem sezonu předtím vedl.

Napadlo vás, že jste v letadle mohl sedět taky, kdybyste neodešel trénovat slovenský nároďák?

Nějak mi to nedošlo a nebral jsem to tak. Tohle je prostě osud. Teoreticky, kdybych Jaroslavl ještě trénoval, třeba bych o hodinu posunul odlet dopředu nebo dozadu a nemuselo se to stát.

Trenér Vladimír Vůjtek.

Vlastimil Vacek, Právo

Co říkáte na závěry vyšetřování, že za pád letadla jsou vinni jeho piloti a jejich nadřízení?

Je to oficiální verze. Musíme jí věřit.

Vy jí věříte?

Už když jsem byl v Jaroslavli na pohřbu, jeden vysoký funkcionář KHL mi řekl, že stejně nakonec budou vinní piloti. A tak se nakonec opravdu stalo.

Pohřeb se uskutečnil tři dny po pádu letadla. Jak se vám tak narychlo podařilo na něj dostat?

Bylo to hrozně hektické, byly to nejkrutější a nejhektičtější dny mého života. Ve čtvrtek ráno jsem se na Slovensku dozvěděl, že pohřeb bude už v sobotu. Neměl jsem víza, ale na českém velvyslanectví v Moskvě i na tom ruském v Praze byli velmi vstřícní a v pátek ráno mi je do patnácti minut zařídili. Ještě ve čtvrtek jsem jel ze Slovenska domů, pak vlakem do Prahy a v pátek v devět ráno už jsem si vyzvedl víza a pokračoval na letiště.

Trenér Vladimír Vůjtek během tréninku české hokejové reprezentace.

Vlastimil Vacek, Právo

Opravdu hektické...

Ono to pokračovalo. V Moskvě na mě s manželkou čekalo auto z českého velvyslanectví, které nás odvezlo do Jaroslavle. Jak to ale v pátek v Moskvě bývá, chytli jsme zácpu a jel jsem nejdelší cestu Moskva - Jaroslavl šest a půl hodiny. Dorazili jsme v půl jedné v noci a o šest hodin později už byla mše za kluky.

Co následovalo po ní?

Všichni kluci byli převezeni na zimák, kde od devíti ráno do půl čtvrté odpoledne šel smuteční průvod. Pak to museli uměle zastavit, přestože stále chodila spousta lidí, kteří se přišli poklonit. Kluky převezli na hřbitov, kde byla další mše, během níž všechny pochovali do stejné části hřbitova. Skončilo to v šest hodin večer. V životě jsem tak hektické tři čtyři dny nezažil.

Trenér Vladimír Vůjtek během tréninku hokejové reprezentace ve Znojmě.

Vlastimil Vacek, Právo

Mezi 44 obětmi byli i vaši krajané Karel Rachůnek, Josef Vašíček a Jan Marek, které jste v Jaroslavli vedl. Jak na ně vzpomínáte?

Karla Rachůnka jsem vedl už předtím v Dynamu Moskva a v Jaroslavli to byl nejlepší obránce mužstva. Josef Vašíček zase patřil k tahounům v útoku. Mladého Honzu Marka jsem trénoval už v Třinci. Když jsme se tehdy před deseti lety v červenci vraceli do Jaroslavle pro bronzové medaile, říkal mi, jak už by se chtěl vrátit do Česka, že to bude jeho poslední sezona v Rusku... Všichni to byli špičkoví hráči. Já byl ale hodně svázaný s masérem, doktorem a vedoucím mužstva, které jsem v Jaroslavli zažil už v roce 2001 a oni tam i po deseti letech pořád byli. Naše rodiny se navštěvovaly, hráli jsme spolu tenis. Právě na tyhle lidi kolem mužstva mám vzpomínky, měli jsme k sobě věkově blíž, byli jsme kamarádi.

Do Ruska se často vracíte. Jak to vypadá v Jaroslavli deset let od oné strašlivé události?

Za deset let už vyrostla nová generace, i fanoušků. Ale ti, co chodili na hokej už tehdy, na to pořád myslí a pořád to mají v paměti. Byl vybudován krásný památník, na pamětní desce na hřbitově jsou zapsána jména všech obětí, je to udržované. Dnes už má Lokomotiv jiné podmínky.

Hodně se zlepšily?

Postavili tam novou bázu. Tohle slovo pro nás i Rusy vždycky bylo takovým strašidlem, ale já jsem na ni před třemi lety bydlel při své poslední návštěvě Jaroslavle, a je na ní úplně všechno - kuchyň se servírkami a kuchaři, posilovna, tréninkový stadion, rehabilitační středisko, bazény, pečovatelky o děti... Ten největší komfort, jaký si dokážete představit. Hráči nemusí třeba celý měsíc z bázy vylézt, akorát na zápasy. Tenkrát na ni kromě dvou hráčů bydleli všichni i s celými rodinami.

Jan Škvor, Sport.cz

Časová osa: Sport+

Filtr článků - Sport+


MS v hokeji 2021

84. hokejové mistrovství světa probíhá od 21. května do 6. června v Lotyšsku, kde všechny zápasy hostí hlavní město Riga. Česká hokejová reprezentace bojuje ve skupině A a snaží se vylepšit čtvrté místo z posledního šampionátu v roce 2019. Zlato obhajuje výběr Finska.