Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Nastal Říhův čas. I když kouč slibuje zklidnění, nuda určitě nehrozí

Tak trochu to vypadá, že Miloš Říha na pozici kouče hokejové reprezentace zbyl, což není zrovna komfortní situace pro téměř šedesátiletého trenérského bouřliváka. Šéf svazu Tomáš Král při inauguraci bezostyšně přiznal, že nejdřív chtěl na střídačku národního týmu úspěšné extraligové trenéry Martina Straku či Libora Zábranského. Když mu to oba odmítli, najednou vytáhl z klobouku jméno Říha.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Nový trenér reprezentace Miloš Říha (vpředu) a generální manažer hokejové reprezentace Petr Nedvěd.

Článek

Až pak se Král snažil všechny přesvědčit, že velkou výhodou kouče vidí v tom, že není aktuálně vázaný nikde v klubu a že takhle si to vlastně šéfové českého hokeje ideálně představují a jinak to ani nechtějí. Přesto předtím intenzívně vyjednávali s dvěma muži, kteří kluby dokonce vlastní...

No nic, nechme generalitu být, i když poslední dobou činí těžko pochopitelné kroky a veřejnosti nenabízí jejich objasnění. Třeba toho, proč celkem úspěšný generální manažer Jiří Fischer ve funkci končí a na jeho místo nastupuje úplně bez zkušeností Petr Nedvěd.

Teď jde ale o Říhu. Reprezentaci by skutečně měl vést člověk, pro kterého by to byla jediná práce. Nový kouč dostal silný mandát tím, že ho výkonný výbor schválil jednomyslně. Teoreticky se tedy nemusí bát, že hned od začátku se proti němu zvedne nenápadná vlna odporu. Ale na rovinu, nikdo zatím netuší, jak bude ubíhat ten Říhův čas, o němž po volbě mluvil Král, že právě přichází. Vize byly trenérem nastíněny jen mlhavě, i když slova o návratu do medailových dob se každému poslouchají pěkně.

Je to samozřejmě paradox, že Říha dostává šanci ve chvíli, kdy vlastně neměl být vůbec ve hře, kdy už se o něm ani tolik nemluvilo. Každopádně trenér, jenž na sklonku roku oslaví kulatiny, má zájem i sebedůvěru národní tým převzít a nebojí se příležitosti, po které roky prahnul. Nyní se čeká, jakou Říha vtiskne reprezentaci tvář.

Zaujal myšlenkou o nutnosti návratu k české chytrosti, nebo chcete-li doslovnou citaci, vyčůranosti. Navíc rezolutně všem vzkázal, že nebude u národního týmu od toho, aby na krátkých srazech učil svoje hráče hokej. To bylo zřejmé, od Říhy se očekává, že půjde spíš po emocích, aby je dostal na hranu maxima, to umí dokonale.

Koučink může být jeho silnou zbraní a jako motivátor pokaždé uspěl, jenže byl také vždycky tvrdá palice, která se umí rozohnit i pro maličkosti. Někdy pak takový plamen sežehne i úrodnou půdu, na níž bylo dobře zaseto. Poznali to vlastně v každém klubu, kde působil. Naposledy ze Slovanu odcházel s pověstí paličáka.

Pro mnohé lidi z hokejového prostředí, a nejen pro ně, bude Říha vždycky kontroverzní už jen tím, jak střílí svoje názory kolem hlava nehlava. Těžko potlačí výbušnou povahu, byť první trenérovo veřejné vystoupení v reprezentačních barvách bylo hodně diplomatické. Dokonce slíbil zkrotit svůj temperament, prý na reprezentační střídačce nemáme čekat živel. Jenže, bude tohle stačit?

Možná už Říhův výběr realizačního týmu, k čemuž dostal měsíc čas, naznačí, na co se má český hokejový fanoušek připravit. Nuda by to ale být neměla.

Absolvent právnické fakulty Univerzity Karlovy, jehož osudem se stala sportovní žurnalistika. V redakci Práva působí Martin Kézr od roku 1990 a své zkušenosti předává rovněž posluchačům Vyšší odborné školy publicistiky v Praze. Je vedoucím hokejové sekce Klubu sportovních novinářů

Reklama