Článek
Na slavnou trojku se skupina vědců a analytiků z Queenslandské univerzity v Austrálii zaměřila během letošního Australian Open. Pomocí důkladné analýzy a moderních algoritmů se pokoušeli předvídat, jaké údery Djokovič, Nadal a Fededer v následujících výměnách zahrají.
K dispozici jim byly nejen nejnovější technologie, ale i data poskytnutá "Jestřábím okem" od Australian Open 2012 po současnost.
Pod lupu se tak dostalo zhruba 1900 úderů Rogera Federera, 3400 Novaka Djokoviče a 3500 od Rafaela Nadala. V úvahu přitom byl brán i fakt, v jaké herní situaci tenisté byli, či v jaké fázi turnaje je zahrávali. Rozlišovány tak byly například údery na returnu, zda míče byly vítězné, či se jednalo o nevynucené chyby a mnoho dalších.
Do popředí se dostává umělá inteligence
První použitelné údaje byly podle vědců k dispozici po tisících odehraných úderů daného tenisty, či zhruba třech odehraných zápasech. Podle vedoucího výzkumného týmu Simona Denmana pak může počítač na základě vložených úderů, umělé inteligence a algoritmů předvídat, jakou další strategii hráč zvolí.
A výsledky byly až překvapivě přesné. Nejvíce chyb však počítač udělal u předvídání dalších úderů dvacetinásobného grandslamového šampiona Rogera Federera.
"Analyzovali jsme data Djokoviče, Nadala a Federera a počítač se dopustil nejvíce chyb u Federera. Z toho plyne, že jeho hra je nejméně předvídatelná a nejvíce variabilní. Je schopen v různých situacích reagovat pokaždé jinak, proto je těžké jeho hru predikovat," říká Denman.
Počítač sbírá data nejen na základě toho, kam daný hráč míče zahraje, ale i za jakého stavu se tak stalo. Do jiného "šuplíku" se tak řadí údery za stavu 40:0 při svém podání, do jiného pak, když ho tenista zahrává například v pátém setu na soupeřův mečbol.
Složitý počítačový program pracuje na základě dvou oddělených forem pamětí. První z nich zaznamenává každý odehraný míč a podrobně ho analyzuje, druhý se následně snaží na základě těchto údajů předvídat následující úder.
Podle experta Denmana budou do deseti let tenisté tyto statistické údaje k analýze soupeřovy hry běžně používat při volbě zápasové strategie. "Hráči budou vědět, kam jejich soupeř bude s největší pravděpodobností například podávat na brejkbol, či jaké rozhodnutí zvolí v různých fázích zápasu," uzavírá vědec.