Článek
Z Vancouveru i ze Soči jste se vracel bez medaile. Říkáte si, že by to třeba do třetice mohlo vyjít?
Pro všechny je olympijská medaile velká motivace. Myslím si, že i ostatní týmy cítí, že bez účasti hráčů NHL se otevírá slušná možnost. Těžko dopředu odhadovat, kdo si na placku sáhne, ale věřím, že jako hokejisté dokážeme mít důstojnou roli.
Vy jste ale od květnového mistrovství světa neodehrál žádný zápas za národní tým. Nebál jste se o nominaci?
Snažil jsem se na to moc nemyslet. Pro mě bylo důležité dát se během sezóny co nejvíc zdravotně do kupy, proto jsem i vynechal akce evropské tour. Ale věřil jsem, že mě trenéři znají a vědí, co ode mne mohou čekat. Samozřejmě ale dostavila se určitá úleva, když moje jméno při nominaci zaznělo.
Bylo pro vás hodně frustrující část sezóny promarodit?
Nikdy jsem neměl větší zranění a teď se mi to nalepilo takhle hloupě po sobě. Důležité je, že nakonec to nebylo až tolik vážné, že bych musel na nějakou operaci. Jen jsem pak měl v hlavě takovou obavu, aby se mi něco nestalo. Ne že bych byl opatrnější, to v zápase ani nejde, ale spíš jsem se víc soustředil na to, co na ledě dělám. Teď jsem rád, že tady stojím zdravý a mohu odjet do Koreje v plný síle.
Přestože jste vinou zdravotních patálií sehrál ve švýcarské lize jen třicet utkání, s bilancí 13+23 jste nejproduktivnějším hráčem Fribourgu.
Od nového roku jsem úplně v pohodě, nevadilo mi ani výrazné ligové zatížení posledních dnů. Nicméně volný víkend, který mi reprezentační trenér nabídnul, přišel vhod. Hráli jsme v pátek večer v Bernu, přijel jsem domů autem nad ránem, nevyspalý a z cesty takový rozbitý. Krátký relax prospěl tělu i duši a na posledním domácím tréninku s národním týmem jsem se cítil dobře.
Jaké jsou vaše předchozí olympijské vzpomínky?
Každá olympiáda je trochu jiná, ale už tím, že se koná jen jednou za čtyři roky, tak si člověk takovou akci uživý. I když jsme z těch dvou her nepřivezli kýženou medaili, pro mě to byla směsice silných dojmů, především v tom, že jsem se potkával i s jinými sportovci.
Lákalo by vás v Pchjongčchangu vidět i jiné sporty?
Slavnostní zahájení her nestihneme, v té době máme ještě soustředění v Soulu. Po našem přesunu do dějiště her pak vlastně hned začneme hrát, turnaj proběhne během deseti dnů a člověk potřebuje regenerovat. Problémem navíc může být, že na ty disciplíny na sněhu se musí dojet do hor. Třeba ve Vancouveru jsme se ale šli podívat na rychlobruslení. Doufám, že i v Koreji něco zase stihneme, ale na druhé straně se musíme soustředit na sebe a vlastní hokejové povinnosti.
