Článek
„Mám dojem, že jsme s ohledem na obsazení turnaje, kde řadu zemí oslabila absence hráčů NHL daleko víc než nás, promarnili jedinečnou šanci," tvrdí 65letý Hadamczik, jenž stál na české střídačce i při MS 2012. Od tehdejšího helsinského bronzu trvá nejdelší medailový půst v historii. „Nechci zůstat tím posledním, kdo jako trenér přivezl placku. Jen se bojím, že když to nevyšlo teď v Pchjongčchangu, kde nám spousta okolností hrála do karet, že se to čekání může protáhnout na hodně let," uvažuje Hadamczik, kterého hodně mrzí, že reprezentace nezužitkovala, jak skvěle chytal Pavel Francouz.
„Já byl ten, kdo ho vzal poprvé na mistrovství světa a mám radost, jak za poslední dobu vyzrál. Jeho výkony v brance nám dávaly reálnou možnost utrhnout tu medaili a je veliká škoda, že to všechno přišlo vniveč," přemítá.
Hadamczik na reprezentační střídačce skončil po čtvrtfinálovém vyřazení na ZOH před čtyřmi lety v Soči. „Tehdy se na mě z některých médií valila vlna kritiky, často přecházející do osobní roviny, ale já bych jako neúspěch hodnotil i Pchjongčchang. Byla to od mého odchodu od národního týmu jasně největší možnost uhrát medaili. Takhle blízko už zase dlouho nemusíme být," říká.
Z výkonu národního týmu v zápase o bronz s Kanadou (4:6) je hodně zklamaný. „Nechci dělat chytrého, ale mně v tom hokejovém projevu českého týmu prostě chyběl moment překvapení. Už v semifinále s tím ruským výběrem bylo vidět, jak na nás platila rychlost soupeře, kterému jsme vůbec nedokázali vstřelit gól. Neměli jsme vlastně celý turnaj dobrý přechod do útoku, bylo tam minimum přečíslení a dost dobře nechápu, proč se ze střídačky nedělalo víc pro oživení hry," říká Hadamczik a diví se, že zůstal mimo sestavu buldok Vondrka.
„Nerad bych se stavěl do role všeznalého kritika, každý trenér má samozřejmě právo si vybrat hráče, ale pokud jde třeba o hokejovou rychlost, tak já bych tam typy, jako jsou Martin Nečas nebo Jakub Lev, určitě dal. Úplně mi přišlo líto Martina Erata, který na své poslední reprezentační akci nedostal k sobě centra, který by mu systémově vyhověl," přemítá Hadamczik, jemuž se zdál Jandačův výběr až příliš upnutý na to, že musí hodně bránit.
Bývalý reprezentační trenér podle svých slov rozhodně nechce být tím, kdo bude okopávat kotníky svému nástupci, i když se mu při sledování televize zdál Josef Jandač na střídačce dost nervní. „Každý si ale dělá věci podle sebe," zdůrazňuje Hadamczik, že jde čistě o jeho osobní názor. „Jako trenér však nechci zasahovat do práce kolegů, to není v mojí kompetenci a nebylo by to ani slušné," uvažuje.
Také letošní vystoupení českého mužstva pod pěti kruhy ale podle Hadamczika ukázalo, jak nedoceněná zůstala turínská olympijská medaile. „Teď je jasné, že čekání na další se protáhne nejméně šestnáct let, a to na rovinu přiznám velké obavy. Když přijedou Švédům i Finům hráči z NHL a postaví se i patřičně silné výběry Kanady a USA, tak neuhrajeme nic," říká posmutněle.
