Samková zvládla tréninky snáz než v Soči. Taky se cítím líp, ale i další holky jsou jinde, přiznává

Jasně. Když jsem jela na první, v duchu jsem si říkala: „Uvědom si, že to třeba nebude ideální a vzpomeň si, jak to dopadlo v Soči. I kdybys padala, tak se toho nelekej." A já nepadala. Určitě se cítím líp, i mám za ty čtyři roky víc zkušeností, ale další holky jsou taky jinde. Konkurence roste, víc jich jezdí skvěle.

V trénincích řešíme spíš trať, tak to moc nevnímám. Večer nad tím občas přemýšlím, když jdu spát, motá se mi to v hlavě. To jsem zažila na svém prvním mistrovství světa, že si představuju, jak jedu správně trať, jezdila jsem ji furt dokola a nemohla usnout. Možná bych už nejradši jela ve čtvrtek, ale sport je hrozně vyhnaný, že když se něco nepovede, je konec světa... Máme jiné životy, i po olympiádě můžu jezdit, kdyby to nevyšlo, můžu vyhrávat jiné závody. Takhle to beru, že mě to hlavně baví, trať je skvělá, velká.

Trochu doufám, že se to v prvních rozjížďkách vyselektuje, jak je náročná. A ve finále jsme tu minule jely tělo na tělo a byl to skvělý závod. Sama jsem byla ze sebe překvapená, že jsem se toho nebála a předjížděla. Jen ty klopené zatáčky jsou takové hrbolaté, trošku to tam mlátí s prknem. Ale jinak není tak náročná, pořád se někde lítá. Ani Johnyho (Kubičíka), který je největší ubrečánek, nebolí nohy, to se divíme. (úsměv)

My ho tam měli trochu posunutý dozadu, takže jsme měli půlmetrovou mezeru a pak byl drop. Tady jsme rovnou na hraně, což je asi i jednodušší, protože vidíte rovnou ten skok, kterým padáte tři metry. Spíš šlo o to, aby si člověk zvyknul na ten pád, nebál se a vyslal to tam. A to už mám za sebou.

Důležitá bude, máte pak lehčí rozjížďku, i když někdy se to taky může namíchat tak, že lehká není. Ale spíš zjistíte, jak jste na tom časově, a když ji vyhrajete, zase vám to dodá sebevědomí.

Když jsme tu měli minule testovací závody, zrušili nám kvůli větru kvalifikaci a přesunuli ji na druhý den. Ale podle předpovědi by to na čtvrteční klučičí závod mělo být úplně v pohodě a na nás snad taky... Ještě sluníčko a bude to ideální.

Jsou v pohodě. Jenom ty poslední dva skoky docela lítají, ve vzduchu mávám a Flaška (trenér Flejšar) mi radil, ať si na ně dávám bacha. Tak jsem mu říkala: „Jak si ve vzduchu mám dávat bacha na ramena?" (úsměv) Musím zaklepat, jsou zatejpovaná, mám správnou ortézu a zatím drží.