Článek
Asi všem v cílovém prostoru po vašem dojezdu spadly brady. Co vám?
Mně taky. Pořád jsem ještě nezavřela pusu.
Co vám proběhlo hlavou, když jste v cíli byla o setinu před Veithovou?
Že to ještě přehodí. Přidají pár vteřin, je to problém s časomírou.
Kdy jste uvěřila, že je časomíra v pořádku?
Ještě pořád ne.
Jaká byla první minuta v cíli?
Fakt jsem si myslela, že to je nějaký omyl, že to přehodí. Třeba přidají jen vteřinku a bude to dobrý, sekunda za první... Tak jsem tam stála, lidi furt řvali a nic se nedělo. Pak tam byl chlapík v bundě FIS (Mezinárodní lyžařská federace) a ten mě pořád organizoval, až jsem došla sem k vám.
Jak reagovaly Veithová s Weiratherovou? Ty už si asi byly jisté zlatem a stříbrem.
Myslím, že byly obě dost v šoku.
A vy? Přijde vám to jako sen? Nebo scéna z filmu?
Já nevím, to mi řekněte vy, co to je! Celou dobu si říkám: Co to sakra je? Je úžasné, co se teď děje, a je to především zásluha mého týmu. A je fantastické, že tu se mnou mohla být maminka, přestože se bojí létání. Je se mnou odmalička, věří mi a je se mnou na úplně každém závodě. A ještě jedna věc je skvělá.
Povídejte...
Je úžasné, že mě teď bude víc lidí poslouchat nebo si o mně číst, tak třeba si to přečtou i Piškot, což je kluk, který mě naučil lyžovat, nebo Honza Lukáš, pan učitel ze školy, se kterým jsem začala závodit... Pak všichni ti trenéři, fyzioterapeuti, toho si strašně vážím, že mě dovedli až sem a končí to tím týmem, co je tu se mnou.
Mluví se o největším překvapení v lyžařské historii...
Taky mi to říkali. A pak se všichni ještě ptali, jestli by všechny lyžařky neměly začít snowboardovat, aby jim to pak začalo jít. Těžko říct, sama tomu nevěřím.
A to podle trenérů i ve vaší jízdě byly drobné chyby...
Každopádně, já když jela, rozhodně jsem si nepřipadala, že to je dobrá jízda. Říkala jsem si, že se mi to nepovedlo a co mi řekne Ondra na videu, pak tady Tomášovi (oba bratři Bankovi) se nebude líbit, že jsem tu hodila smýček... Celou dobu jsem se soustředila na to, abych jela co nejlepší lajnu a vždycky, když se mi to nepovedlo, říkala jsem si: „Ježíšmarjá, pojď, makej, tu další pasáž zvládneš líp." A pak se stalo tohle...
Skvěle jste zvládla závěrečnou pasáž.
Nevím, jestli to bylo vidět, ale všechny holky to házelo hrozně na patky a mě taky, myslela jsem, že si kecnu na zadek. Tak jsem byla docela ráda, že se mi to tak povedlo. O setinu, takový kousíček, můžu stát s takovýma hvězdama na stupních a ještě uprostřed. To je něco neuvěřitelného.
Na nejvyšší stupínek jste zvyklá.
Ale ne v téhle disciplíně, ne v tomhle sportu.
Podle trenérů jste chtěla ještě dnes po zlatém závodě jít trénovat na snowboard.
Chtěla, ještě to mám furt v plánu. Až přijdu ke koučům, tak jim to navrhnu, ale nevím, jak se na to budou tvářit.
Ještě dnes máte medailový ceremoniál.
To bude až večer, to stihnu. Teď mě akorát zdržují novináři, už bych mohla jezdit dávno na kopci.
