Hlavní obsah

Je to satisfakce za všechnu bolest, juchala Sáblíková po stříbru

Kangnung

Stříbrnou medaili vybojovala česká rychlobruslařka Martina Sáblíková na zimních olympijských hrách v Pchjongčchangu 2018! V závodě na pět tisíc metrů nestačila jen na Esmee Visserovou z Nizozemska a slaví stupně vítězů na třetích bojích pod pěti kruhy v řadě. „Tahle placka není pro mě, ale pro všechny, kdo mě podporovali," prohlásila třicetiletá závodnice.

Foto: ČOV/Pavel Lebeda

Štastná Martina Sáblíková s trenérem Petrem Novákem v cíli závodu na 5000 m, ve kterém vybojovala stříbrnou medaili.

Článek
Fotogalerie

Po všech zdravotních patáliích, jimž jste v posledních dvou letech čelila, máte stříbro z olympijských her. Co pro vás medaile znamená?

Je to satisfakce za všechno, čím jsem si v probíhající sezóně prošla. Obrovská satisfakce! Nepřemýšlela jsem o konci kariéry, ale myšlenky, že bych nemusela startovat na olympiádě, mě přepadaly. Teď jsem neuvěřitelně šťastná.

Trenér Novák tvrdil, že jste si na medailový zisk věřila už při příchodu na stadión.

Ano. Když jsem viděla, co se jezdí za časy, tak minulý rok jsem tady v Kangnungu jela čas, který na medaili měl stačit. Letos jsem jej prakticky zopakovala. Celou dobu, co jsem jela, jsem přemýšlela, že závod začíná po půlce. A věděla jsem, že když se mi pojede dobře, tak mohu útočit na zlato. A když se mi nepojede eňo ňuňo, tak by ta stříbrná mohla dopadnout.

Na minulých dvou zimních olympijských hrách jste závod na pět kilometrů vyhrála. Má nyní stříbro po všech problémech s kolenem a následně s ploténkou zlatou příchuť?

Pro mě ano. Vím, že si spousta lidí říká, že jsem nevybojovala zlatý hattrick. Ale po všem, co jsem letos absolvovala a v listopadu nebyla schopná ujet více než tři kola, je neuvěřitelné mít stříbro. Musím poděkovat všem lidem, kteří mě drželi nad vodou. Stříbro není moje medaile, ale placka všech, kteří za mnou stáli, fandili anebo dorazili v Kangnungu na stadión. Atmosféru, kterou tu vytvořili před startem, už jsem hodně dlouho nezažila.

Nizozemská média před závodem psala, že nemáte šanci na umístění v první trojce. Zaznamenala jste tyhle zprávy?

Přečetla jsem si to. A přiznávám, že jsem to hledala sama, co píšou. Čekala jsem, že něco takového přinesou. Pomohlo mi to. Já nechtěla odejít s prázdnou.

Spala jste před závodem klidně?

Vůbec ne. Potřebovala jsem prášek na spaní. Už třetí noc po sobě.

Nemohla jste spát, nebo to bylo kvůli nervozitě?

Všechno dohromady. Věděla jsem, že je to můj poslední závod v Pchjongčchangu. A já hrozně chtěla medaili.

Představovaly velkou podporu české vlajky a prakticky kompletní česká výprava, která dorazila na tribuny rychlobruslařského oválu?

Když jsem viděla lidi v českém oblečení, s českými vlajkami na tribunách, tak ten tlak jsem cítila. Trošku jsem cestou na start znervózněla a nejraději bych utekla. Ale taky jsem si říkala, že teď to nemůžu vzdát.

Odjedete s medailí z třetích olympijských her v řadě. Naplňuje vás taková bilance hrdostí?

Jsem hrozně ráda. Jde o nezapomenutelný den. Hlavně po průběhu celé sezóny. Každá olympijská placka je dobrá a má určitý příběh či zážitek. Korejská nese příběh bolesti, přecházející v radost. Nemohu stříbro řadit na úroveň zlata, ale rozhodně patří před stříbro ze Soči z tříkilometrové závodu.

Reklama

Související témata: