Článek
Co jste prožíval, když jste byl v cíli a s jistotou věděl, že bronzovou medaili vám už nikdo nevezme?
Trošku jsem si pobrečel, jde o nádherné okamžiky. Nemohu uvěřit, že jsem třetí v olympijském závodě.
Nikdy v minulosti jste kvůli biatlonu neplakal?
Ne, ještě nikdy. Ale i to se stává. Chlapi také zvládají slzy. Pár minut po dojezdu do cíle, když už jsem byl v zóně určené k převlékání, jsem se neudržel. Ale víc bych to nerozebíral.
Jak jste prožíval samotný závod, v jehož průběhu jste se držel na předních příčkách?
Přál jsem si, aby to vyšlo, ale pochopitelně jsem nemohl tušit, zda se budu radovat. Nechápal jsem, když mi na trati hlásili moje postavení na prvním či druhém místě. Ale snažil jsem se pořád jet co nejrychleji a nakonec jsem mohl slavit.
Utnul jste čekání českého biatlonu na olympijskou medaili. Bleskl vám i tento fakt hlavou?
Moc to nechápu. (směje se) Ale strašně si užívám pocity a vše spojené s třetím místem. Po sezóně každopádně bude pořádná oslava. Nicméně vážně až po sezóně. Teď ještě máme závody.
Věřil jste před startem závodu, že můžete atakovat stupně vítězů? Cítil jste během tréninků v Soči velkou formu?
Ne. Tréninky nebyly nic moc. Zdejší trať je hodně náročná. Člověk si neodpočine ani ve sjezdu. Nohy jsou pořád v zatížení, protože pořád zatáčíme. Stoupání je na zdejším okruhu hodně dlouhé a prudké, sjezdy jsou přitom hodně náročné.
A v sobotním večeru jste měl sil dostatek?
První dvě kola docela ano. V polovině třetího už mi ale energie docházela. Ještě nyní, půl hodiny po závodě sotva funím. A pořád nemohu věřit, že máme medaili.
