Článek
Berlín (od naší zpravodajky) – Po dvanácti letech se dokázaly probojovat mezi šestnáct nejlepších států světa. A když si uvědomíme, kolik zemí zůstalo doma, je to obrovský úspěch. Jen namátkou, do Berlína se nedostaly hráčky Srbska, Litvy, Slovinska nebo Brazílie, na jejíž úkor právě Češky postoupily. A z kvalifikace neprošla ani Kanada, která na minulém MS byla čtvrtá.
Češky se tak dostaly opravdu mezi basketbalovou elitu a největší možné síle čelily kvůli ďábelskému losu už ve skupině – USA, útočící na pátý světový titul v řadě, obhájkyním stříbra z Číny a bronzovým evropským medailistkám z Itálie. Mimochodem, kdyby se národnímu týmu podařilo přes extrémně těžké soupeřky postoupit, v osmifinále by teď čelil Portoriku nebo Austrálii, z nichž minimálně první jmenovaný tým by byl rozhodně hratelnějším soupeřem.
Jenže Češky dostaly stopku dokonce už po dvou zápasech ze tří, byť v obou případech byly výhře extrémně blízko. V koncovkách duelů s Itálií i Čínou se možná právě ukázala nezkušenost s takovými zápasy. Vždyť kromě Aleny Hanušové startovaly všechny hráčky na MS poprvé v kariéře. Zapracovat tak logicky musely i nervy.
Nezvládnuté koncovky v českém podání nyní můžou, ještě posilněny debaklem od USA na závěr, působit jako neschopnost basketbalistek, které nemají na světové scéně co dělat. Ale opak je pravdou. Právě z těchto chvil se může národní tým, na MS citelně oslabený o dvě nejvyšší hráčky základní sestavy, poučit a do budoucna ho to jen posílí. Proto není potřeba hráčky kritizovat ani zatracovat, dotkly se na MS svého aktuálního limitu.
Loni byly Češky šesté na mistrovství Evropy, letos berou patnácté místo na světě. Z generace okolo Elišky Joklové a Veroniky Voráčkové vyrůstá tým, který může být postrachem i pro silné celky. Potřebuje jen nabrat více zkušeností a možná rozhodnosti i odvahy.
Nejbližší příležitost ukázat, jak dokáže reprezentace převést zážitek ze světové scény do praxe, bude mít národní tým v listopadu při kvalifikaci o Eurobasket, která je prvním krokem na cestě na olympiádu do Los Angeles. Trenérka Romana Ptáčková odvádí s týmem dobrou práci a jejímu realizačnímu týmu začíná nový proces přípravy.
Podtrženo, sečteno, úspěch v podobě účasti na světovém šampionátu mají Češky nyní odškrtnutý. Zvládly ho se ctí a můžou na něm stavět. Dalším cílem totiž logicky musí být olympijské hry, kterých se národní tým žen účastnil naposledy v Londýně v roce 2012.
A tenhle tým má po dlouhé době kvalitu na to, aby o účast pod pěti kruhy mohl minimálně zabojovat. Když se navíc po Novém roce povede plnohodnotný návrat uzdravených klíčových pivotek Julie Reisingerové a Emmy Čechové na palubovku, může být ještě veseleji.
