Hlavní obsah

Bůh ji zachránil za války, teď podruhé. Je jí 84 let

Dostala se z pekla. Prožila hrůzy v koncentračním táboře, kde se potkala i s Anne Frankovou. Sylvia Weinerová, první žena, která vyhrála na Bostonském maratónu veteránskou divizi. Stále je aktivní i přes svůj věk, běháním se zbavila prášků, depresí. Čtyřiaosmdesátiletá rodačka z Polska sportuje dodnes.

Foto: runnersworld.com

Sylvia Weinerová stále běhá. A to i ve svých 84 letech.

Článek

Sylvia Weinerová zřídka v posledních padesáti letech vynechává běhání, pohyb. Vstává brzy ráno, otevře dveře a tam už čekají přátelé, se kterými vyráží na pěti až sedmimílový výlet. „Jdeme pomalu a mluvíme o všem. Nikdy si neberu ráno volno, pokud to není opravdu nemožné," cituje ji server Runner's World.

Svůj čas rozděluje mezi Montreal a Miami. Ale to je jen malá část jejího života, ta současná. Před čtyřiceti lety, v roce 1975, kdy Boston organizoval první maratónský běh pro veterány, vyhrála v čase 3:21:30. Bylo jí 44 let.

Vězněna s Annou Frankovou

Weinerová se narodila v Polsku, trpěla několik let ve třech koncentračních táborech. V jednom byla vězněna i s Annou Frankovou.

Ve dvanácti letech byla odejmuta od rodičů a sedmi sourozenců. Nikdy se poté neviděli. „Když jsme přijeli do Osvětimi, bylo cítit hořící maso ve vzduchu," vzpomíná na časy, kdy byla svědky nevýslovné hrůzy. Třeba přebírání oblečení od mrtvých, aby se mohlo zase použít. „Podmínky byly děsivé, spali jsme na zemi bez matrací, deky, všude byly vši. Neměli jsme skoro žádné jídlo, třeba hroznou vodnatou polévku."

Po všech těchto zážitcích ale přišel lepší svět v Kanadě. Ocitla se v Montrealu. Vdala se a měla tři děti. Snažila se pokračovat v normálním životě, ale bylo to obtížné - noční můry, deprese. Používala prášky, měla dny, které byly dobré, pak ty, které byly špatné. Vše se vracelo.

Běhání jí zachránilo život

Ale našla lék. Připojila se ke sportovnímu klubu, zkusila fitness kurz, který se proměnil v běhání. „První den čtvrt míle, nikdo se druhý den nevrátil, já ano, pokračovala jsem."

Po čase běhala tři, pět, sedm mil. Weinerová zjistila, že běhání jí zlepšuje náladu. Našla lék na prášky. Připojila se k malé běžecké skupině, která se jmenovala Vlčí smečka. První maratón v Bostonu v roce 1974 dokončila v čase 3:47. Poté trénovala tvrději. O rok později běžela s rychlejšími muži a cítila se velmi dobře.

Dvacet let pokračovala v běhání maratónů, její osobní maximum je 3:15 v Buffalu v roce 1976. „Běhání mi zachránilo život. Poprvé mě Bůh zázračně zachránil z koncentračního tábora. A podruhé teď, běhám."

Reklama