Článek
Co tedy v tom desetiboji vlastně je? Jsou tu všechny hladké tratě, tedy bez překážek, od šedesátimetrového sprintu po desítku na dráze. Běží se každý den tři starty, čtvrtý a poslední den pak závěrečných deset kilometrů. První den to je 60-1500-400, druhý 100-3000-800, třetí 200-5000-1000 a na závěr zmíněná desítka. Vše na stadiónu, který se po celé ty čtyři dna stává malým městečkem. Běžet mohou muži i ženy, od juniorů až po stále mladé osmdesátníky. Soutěží se pak ve věkových kategoriích po pěti letech. Rozložení disciplín, jejich pořadí i celková délka klání se zrodila postupně během prvních ročníků, až se ustálila na nynější podobě.
Nekonečné souboje
Ráno sprint, dokud jste ještě čerství. Přes poledne nejdelší trať, aby se ta poslední po tom kroužení na ovále zdála již příjemně krátká. Za dosažené výkony jsou přiděleny body, podobně jako na klasickém atletickém desetiboji, případně i jiných vícebojích, které se sčítají. Vznikají pak zajímavé souboje mezi sprintery, vytrvalci, středotraťaři a běžeckými univerzály. Ostatně z toho celý desetiboj před lety vznikl.
Hádali se tak vytrvalci a sprinteři mezi sebou, kteří z nich vlastně jsou ti lepší běžci - až se jeden moudrý německý trenér a otec běžeckého desetiboje rozhodl postavit je všechny na jednu startovní čáru. K Němcům a Rakušanům, kteří zpočátku soutěžili hlavně mezi sebou, se postupně přidali i Francouzi, Holanďané, Švýcaři, a samozřejmě i Češi a Slováci. Česká výprava čítá v posledních letech okolo desítky závodníků a pravidelně dobývá přední pozice.
Přátelská atmosféra
Ačkoli dráha mnohé běžce neláká pro svůj stereotyp a kroužení jedním směrem dokola, tady rozhodně nuda není. Lidé se tu během těch čtyř dní sblíží a fandí si. I ty nejdelší běhy s větším počtem kol utíkají lépe, když vám ti, co právě neběží, dělají mexické vlny a zdatný moderátor celé dění živě komentuje, podobně jako na velkých atletických soutěžích. Atmosféra takového závodu je neopakovatelná a výkony se tu dělají samy, i když únava pochopitelně narůstá.
Mezi starty se proto hodí aspoň trochu zregenerovat. Lehce „povzbudivě" působí i fakt, že například po dvoustovce sotva pletete nohama, máte za sebou sedm disciplín a před sebou ještě šestnáct kilometrů (asi tak z dvaadvaceti). Možná v tu chvíli proklínáte den, kdy jste se narodili - ale ostatní jsou na tom stejně, i když to na nich podle vás není vidět a lehce se usmívají.
A pokud nějaké tratě neběháte a vůbec nevíte, co na nich od sebe čekat? Počítač vám na základě výsledků předešlého dne vyhotoví predikci výkonu, na základě toho jste zařazeni do rozběhů s přibližně sobě rovnými a tak se vám pak běží poměrně dobře. Alespoň pokud nejste v onom běhu papírově nejslabší, dráhu rozhodně nezametáte.
