Článek
Kdepak, Slavia i po předchozích zaváháních dál šest duelů před koncem ligy představuje hlavního adepta, který se dočká zlatého mejdanu.
Ne, nikdo ze spoluhráčů vyhlášenému vůdci rozhodně netroufne ukradnout výsadu, aby se s trofejí pomazlil dřív než on.
Bořil si vše zkazil jen a jen sám.
V nedělním ligovém duelu v Hradci Králové (1:2) zuřil. Sápal se po rozhodčím Černém, vyhrožoval, až viděl červenou kartu. V úterý mu napařil klub dvousettisícovou pokutu a padesát hodin prospěšných prací při klubových aktivitách. Ve čtvrtek vyfasoval od disciplinárky sedmizápasový distanc, který z něj udělá do konce sezony diváka.
Není vyloučené, že mu tím fotbalový soud rovnou ukončil nenapodobitelnou kariéru.
Vyloučení Jana Bořila v utkání v Hradci KrálovéVideo: LFA
Sešívaný mazák poslední sezony vždy silně zvažuje, zda nemá opustit ligové trávníky. Smlouvy prodlužuje o rok. A už v zimě při nejrůznějších rozhovorech naznačoval, že další podpis už dost možná nebude. Operované koleno ukrutně bolí, přibývá mladší a dravější konkurence.
S ní se za měsíc v závěrečném klání nadstavby už neproběhne po zeleném jevišti. Bořil si sedne za domácí střídačku na tribunu. Po konci zápasu otevře železná dvířka vedoucí k hřišti, přes civil natáhne dres nebo oslavné tričko a pak (dost možná naposledy) zamává Edenu.
Vsaďte, že i tak by mu Slavia dokázala nachystat exkluzivní a emotivní rozlučku. V tom jsou v Edenu machři. Jenže Bořilově derniéře by něco dost zásadního chybělo. Bezprostřední zápasové emoce a ovace tribun, které si užije ještě jako hráč a kapitán přímo na trávníku.
Zasloužil by si je.
Jenže zásluhy a úspěchy rozhodně nemají být důvodem k mírnějšímu postihu.
Bořil dráždil protivníky, nikdy nebyl svatoušek, ale taky deset let v Edenu spoluvytvářel nejúspěšnější část novodobé historie klubu. Je to milující táta i chlap s inspirativním příběhem. Rok a půl kurýroval koleno, v němž měl artrózu čtvrtého stupně a které měl a vlastně pořád má na padrť. Zatímco jiní s podobnými obtížemi už dávno sedí doma na gauči, jeho nezdolnost, láska k fotbalu i Slavii ho udržela mezi profíky.
Jenže nyní se vlastním úletem převtělil do raubíře, který nedůstojně obchází nepříjemná sezení, slyší kritiku a tresty.
Fandové si jistě vybaví, jak se z neproduktivního ligového útočníka transformoval na špičkového levého obránce a reprezentanta. Nezapomenou tituly, slavné evropské tažení, gól proti Barceloně nebo Kluži, kterým posunul Slavii do Ligy mistrů.
Zároveň ale dost možná zůstane pachuť z jeho epilogu v Hradci. I před zkratem vypadal většinu zápasu podrážděně, zbytečně se vztekal, porafal se se Suchomelem či Vlkanovou.
Nebo to přeci jen nebylo Bořilovo sbohem? Troufl by si na další obtížnou sezonu, v níž oslaví 36. narozeniny? A nalezli by v ní pro něj trenéři uplatnění spíš na hřišti než v realizačním týmu?
Slavia také k závěru nadstavby může požádat disciplinárku o prominutí zbytku Bořilova trestu. Pokud by ji neslavný konec legendy neobměkčil, bylo by to pro Bořila lidsky smutné, ale pochopitelné.
