Hlavní obsah

Huříková: Mezi elitu se dá dostat jen srdcem a bez dopingu

Jan KrůtaSport.czPrávo

Výsostné postavení mezi světovou elitou bikerského cross country Tereza Huříková neopustila ani po přechodu do seniorské kategorie. Teprve dvacetiletá závodnice sama nečekala, že do špičky vlétne tak rychle. „Napadlo mě, jestli už to třeba nebyla náhoda a že do té špičky možná patřím. Aspoň v to doufám,“ přiznává Huříková v rozhovoru pro Právo.

Foto: mtbs.cz/Jan Němec

Tereza Huříková

Článek

V posledních dvou závodech Světového poháru jste skončila šestá a osmá. Těší vás takový vzestup?

Když jsem dojela šestá v Offenburgu, říkala jsem si, že to asi byl nějaký úlet mé výkonnosti. Teď jsem skončila v Champéry osmá. Hodně lidí to asi překvapilo. Napadlo mě, jestli už to třeba nebyla náhoda a že do té špičky možná patřím. Aspoň v to doufám.

A to je vám teprve dvacet. Je dobré zjištění, že jste přechod z juniorských kategorií zvládla tak rychle?

Ani jsem to takhle nečekala. Loni jsem byla na svěťáku mezi ženami nejlépe sedmnáctá ve Spa, ale pak už jsem na to nenavázala. Přechod byl náročný: závody delší, daleko větší konkurence. Musela jsem si zvykat. Teď už jsem v pozici, že když dojedu osmá, nikdo z lidí kolem mne nebude nějak zvlášť jásat nadšením. Na tu první desítku si člověk zvykne strašně rychle a až příště dojedu patnáctá, budu zklamaná.

Co jste změnila v přípravě, že to letos jde tak dobře?

Právě že skoro nic. Jedeme stejný model jako loni. Jen jsem o rok starší a zkušenější. Zvykla jsem si na dvouhodinové závody. Kdyby přidali ještě jedno kolo, vůbec by mi to nevadilo. A taky se trošku změnila moje váha, která klesla o tři kila. Teď mám padesát tři a půl. To jsem neměla už dlouho. V Livignu, když jsem vyhrála mistrovství světa jako juniorka, jsem vážila nějakých sedmapadesát kilo.

To jste tak drasticky omezila jídlo?

Vůbec ne. Asi jsem zhubla stresem ze závodů (smích). V jídle se nijak neomezuji. Jen se snažím jíst zdravě. Ale jím hrozně ráda a pořád.

Na čem si nejvíc pochutnáte?

Nejraději mám takové ty zdravé věci, kterým můj trenér říká prasárničky... Vždycky z toho jde do kolen. Třeba rýži se zeleninou a sýrem, celozrnné pečivo, ovoce, piju sójové mléko. Opravdu mi to chutná. Hrozně ráda a dlouho snídám, na to si fakt potrpím. Dám si müsli, jogurt, ovoce. A snažím se večeřet do šesti hodin.

Jíte vůbec maso?

To jo, ale zase moc po něm netoužím. Klobásky a párky, to mi nic neříká. Když jdeme někam na večeři, dám si nejraději rybu.

Nemůže s vámi rychlý vstup mezi absolutní špičku zamávat?

Když stojím na startu vedle Dahleové, Spitzové nebo Wloszowské, je to trochu zvláštní. Čekala jsem, že ta cesta mezi elitu bude pomalejší. Ale dokázala jsem to jen srdcem a dřinou. Stačilo to. Není pravda, že se na bikách nedá do první desítky na světě dostat bez dopingu. I když si to spousta lidí myslí.

Berou vás nejlepší bikerky už „za svou“?

Za všechny musím jmenovat norskou světovou jedničku Gunn Ritu Dahleovou, svůj obrovský vzor. Když jsem loni na prvním svěťáku v Curacau dojela jednačtyřicátá, přišla za mnou, ať si z toho nic nedělám. Na každých závodech, které spolu jedeme, se ke mně hlásí. Má velký přehled o závodnicích, které by jí vůbec nemusely zajímat. V Champéry nejela, protože měla střevní potíže, ale v Kanadě už budu na startu vedle ní.

Co vám chybí k tomu, abyste vyhrávala závody Světového poháru?

Zkušenosti a postupný trénink, abych nic neuspěchala. Třeba Číňanky vletěly do sezóny jako rakety a teď jim docházejí síly. Nemůžou to vydržet, přepálily trénink.

Téměř každý víkend závodíte, nejste už trochu unavená?

Zvykám si. Teď už po těžkém závodě dojedu do cíle a pohodlně odejdu po svých. Dřív jsem padla jak podťatá... Člověk musí víc regenerovat, aby to zvládl. Letos jsem od 2. března závodila každý víkend minimálně jednou.

Co vás čeká v nejbližších dnech?

Ve čtvrtek odjíždím do Itálie. Ve Val di Sole jedu závod jejich poháru na trati, kde se za rok uskuteční mistrovství světa. A taky tam budou oficiálně představovat můj fanklub.

Vy máte fanklub v Itálii?

Psali mi mail, že mi fandí už od Livigna, když jsem tam vyhrála juniorky. Teď se rozhodli, že to pokřtí. Zamluvili nějaký hotel s hostinou, tak jsem zvědavá. No, a příští týden odlétáme na dva Světové poháry do Kanady.

Máte vůbec nějaké volno? Jak relaxujete?

Jednou týdně se snažím chodit u nás ve Vimperku do kina, abych měla aspoň něco z kultury... Jezdím plavat, hodně času trávím u počítače. Chodí mi hodně mailů a snažím se na ně odepisovat. A do toho dodělávám školu. Ještě mi chybí dvě písemky a budu mít uzavřené první pololetí čtvrtého ročníku sportovního gymnázia.

Reklama