Hlavní obsah

Sáblíkovou vylekalo křupnutí, ale na rybníku se jí líbilo

Václav ProcházkaSport.czPrávo

Zlověstně to křuplo, šampiónka vykřikla a poodskočila z davu. Led pod tíhou povoloval, ale jelo se dál. Martina Sáblíková vyrazila za dalším domácím titulem. V zimě drsné Vysočiny. Na rybníku, kde by její soupeřky těžko někdo našel závodit.

Článek

„Ale jsem pokojená, že jsem na ledě, je dost silný, i když praskání mě vylekalo,“ lebedila si v sobotním dopoledni na žďárském rybníku zvaném Pilák. Bojovala spíše s časem než se soupeřkami. „42,9 – na rybník dobrý,“ hlásil čas svěřenkyně Petr Novák po pětistovce. Ruční měření. Žádný halový luxus, žádné ledové zrcadlo. Jen plocha, jakou vyrobila příroda. Zamrzlé puky a tenisáky nahradily značení drah, přesto nebrblala. „Jsou tu zatáčky, jak mají být, trať je vyměřená. To je to, co potřebuju. A na Vánoce jsem mohla být doma,“ pravila Sáblíková. Dorazili i zvědavci. „Víc, než jsem čekal,“ liboval si trenér Novák.

V sobotním ránu s dalšími nadšenci popadl košťata a vymetal plochu rybníku kousek od historického Tálského mlýna. „Po nějakých pěti letech tak máme kompletní mistrovství,“ smál se domácí rychlobruslařský buditel.

Na přírodním ledě to bylo namáhavější

Houf kolem mistryně světa rostl, když se chystala na další závod. „To jsou rybníkový,“ brala lehce zubatější nože, jaké by v hale jen těžko použila.

Jaké to bylo, klouzat po přírodním ledě? „Namáhavější, občas zamrzlá větvička, patnáct set metrů dávám pod dvě minuty, tady za dvě dvanáct. Není to ideální, vodí to brusle, jede to jinam,“ říkala promrzlá. Do mlhy občas foukl studený vítr a ještě ubíral z minus šesti na teploměru. „Zahřát se můžu jen v autě. Při závodě mám pod kombinézou tričko a podvlíkačky, ale když nejedu, tak obleču snad troje kalhoty a pět bund.“

Zhýčkané soupeřky budou zírat, až uvidí záběry z Čech. „Řeknou, že jsem blázen, ale už je to tolik nepřekvapí. Vědí, že nemáme led. Jinde se takhle běhá jen na kanálech nebo při maratónech na jezerech.“

Reklama