Článek
Fotbal však znovu ukázal svoji divokou tvář. Ve finále neexistují predikce, kurzy ani papírové předpoklady. Karviná šla proti všemu. Proti očekávání, proti veřejnému mínění, proti pochybnostem, které se na ni valily ze všech stran. A obstála.
Marek Jarolím, který stále platí za nového a nepříliš zkušeného kouče, během pár měsíců vyrostl. Z mladého týmu s průměrným věkem pod čtyřiadvacet let vytáhl maximum. Navázal na práci trenérského předchůdce Martina Hyského, vyrovnal se se zimními odchody opor.
Jarolímovo mužstvo nehrálo ustrašeně. Naopak působilo hladově, agresivně, s energií, která ve finále pohltila favorizovaný Jablonec. „Kluci se s tím vyrovnali po svém. Semkli se a chtěli všem ukázat, že umí hrát fotbal,“ pravil po zápase Jarolím. A měl pravdu. Nebyla to náhoda, ale vzdor.
Jenže právě ve chvíli, kdy si Karviná vydobyla největší úspěch své existence, ji začíná dohánět minulost.
Nalijme si čistého vína. Je velmi pravděpodobné, že pohádka o postupu do pohárové Evropy skončí ještě dřív, než vůbec začne. A nejtrpčí na tom je, že ti, kteří celý klub dostali do problémů, už dávno nestojí na hřišti, v kabině ani v kancelářích.
Když se kolem současného karvinského primátora Jana Wolfa, který byl oficiálním šéfem klubu, objevily odposlechy o údajné manipulaci zápasů, nebyla to už jen další fotbalová kauza. Spolu s tím se začala znovu otevírat špinavá kapitola českého fotbalu. Do případu byl zatažen i bývalý špílmachr Samuel Šigut. A místo dojmu moderního klubu najednou Karvinou obklopil zápach starých pořádků, zákulisních her a praktik, které patřily spíše do dávných devadesátek.
Co je na tom nejvíc absurdní? Účet za to nejspíš zaplatí úplně jiní lidé.
Mladí hráči, kteří na hřišti nechali duši. Trenérský štáb, který z outsidera vyždímal maximum. Lidé v klubu, kteří možná poprvé v životě cítili, že jejich práce opravdu dává smysl. UEFA totiž nebude řešit příběh jako takový ani presumpci neviny. Evropský fotbal je dnes posedlý vlastní reputací a jakmile se kolem některého klubu objeví podezření z korupce, prostor pro slitování prakticky neexistuje. Samozřejmě UEFA může nakonec přivřít oči, což by znamenalo pro Karvinou splněný sen.
Pravděpodobnější je však varianta s koncem evropské pohádky.
Kruté? Bez debat.
Jenže zároveň je to další důkaz, že ve fotbale na chybu či úlet jednotlivce často doplatí úplně všichni. A stejně jako v životě platí, že za průšvihy se pyká. Pokud někdo podvádí, nemůže přece odejít bez trestu. O to smutnější je, že se jednou budou muset viníci podívat do očí mladým hráčům a trenérům, kteří pro Karvinou vybojovali největší úspěch klubové historie.
Na druhou stranu pro řadu mladíků ale může být tenhle triumf vstupenkou na věhlasnější fotbalové adresy. Zaujali celou republiku. A zatímco klub možná narazí na zavřené evropské dveře, možná časem přijde i strmý pád, tak mnohým hráčům se naopak otevřou dokořán jinde.
